Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

The Coral

The Coral

The Invisible Invasion

autor: maxim horovic | 24. 12. 2005, 11:27:47 | návštěv: 3285 | reakcí: 4

Kytarová ostrovní kapela, to asi každý zbystří, jestlipak nepůjde o další nablejskanou skupinku bulejících přizdisráčů nebo přemnožený druh „takyretropartičky“. Bylo by sice na místě, trochu si zasířit nad tou bídou, ale tahle hůl by byla zbytečně těžká pobíhajícím čoklům. The Coral trvalo pět let, než si jich všiml vlivnej kmán od hudební společnosti a mohli roku 2001 vydat první desku. A s vydáním té druhé bylo jasné, že se zařadí k těm kapelám, které neexperimentují, ale brousí srdeční rukopis.

Letos nabídli novou věc, „Neviditelnou invazi“, kterou si lze vyložit různě. Nejspíš jako vylodění zarmoucených písní, které oč jsou textově neveselejší, o to příjemnější melodie jsou jim kormidlem. Invaze je to postupná, a rychlá, po druhém poslechu máte pevné záseky v hlavě a ty se prohlubujou a jen tak neoposlouchají. „Koráloví“ tíhnou k rockovým chmurám šedesátých let, obracejí se dále než drvivá většina moderně inovativních spolků, co běhaj ulicema s „postpunkovou“ známkou a zrezivělým čenichem.

„Koráloví“ nevezou nic nového, sympatická je jejich odlišnost a nepodlehnutí trendovému instinktu. V mysli vám vytanou The Doors, když je budete chtít posadit k něčemu, co znáte, líně hoblované kytary podporované klávesama, silné melodie a osobitá atmosféra. „Koráloví“ jsou osobití, v kontextu dnešní muziky. Není to ta garážová rádobyšpína jako u The Libertines, ke kterým bývají nepochopitelně přirovnáváni. Krátká deska, krátké písně, motivy nepřevalujou na patře jako předvčerejší večeři. Vůdčí linka, mírně hypnotické opakování akordického sledu jednotlivými nástroji. A sloka-refrén, žádné instrumentální vyhrávky acid rockových tripařů. Dvojí vokál, občas zazní ságo nebo trubka.

Songy pochmurnější, folkrockové („Far from the Crowd“) střídají ty psychedelické („Come Home“), pohromadě je drží nakopávačky („Something Inside of Me“), vyjímá se „květinová“ obveselovací „In the Morning“ a typická je dvojsečná „Living Today“, smutná i veselá zároveň. Jako by „Koráloví“ volali: je to v prdeli, tíseň čumí z kouta jak vodkopnutá buchta, a do toho hoblovali optimistickou strunou, tvářili se, že jsou nejšťastnější deprivanti na světě. Texty jsou osobní, nekonají se žádná společenskokritická prohlášení, sebereflexe distancovaná od společnosti, davu.

Těžko byste prvním poslechem poznali, že vám pouštím současnou kapelu, vzduchem pluje odér zasněné psychedelie. A to je zásluhou nečekaného producentského dua Geoff Barrow a Adrian Utley, členů snad ještě existujících triphoperů Portishead. Ti album napajcovali retro nádivkou, takže nálada je zvukově dokonalá a podmaňující, číhají na vás různé efekty, kvákadla, kastaněty a větrné řemínky. A z takového zvukového příšeří se vylupují sladkoacidové hrozny písní. Běžte a naládujte se do sytosti. Tohle nejsou samožravé imitace za vyzývavým pekáčem výlohy. Tady dozrálo, chutě, plné jsou lodyhy...

Informace

Žánr: neo psychedelic rock
Nosič: CD
Celkový čas: 39:46
Rok: 2005
Vydavatel: Sony International
WWW: http://www.sonybmg.cz
Seznam skladeb:
  1. She Sings the Mourning
  2. Cripples Crown
  3. So Long Ago
  4. The Operator
  5. A Warning to the Curious
  6. In the Morning
  7. Something Inside of Me
  8. Come Home
  9. Far from the Crowd
  10. Leaving Today
  11. Arabian Sand
  12. Coral
  13. Late Afternoon

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 4
maxim
21. 02. 2006, 13:42:17
Sorry není na místě,budu rád za další tvoje reakce,zdravim.

Hanýs
21. 02. 2006, 01:54:46
Portishead? Nebyli :o) A Pulp taky ne. A t je ta nepatřičná vlna pro-britského hudebního nacionalismu z mojí strany. Píšeš dobře, já tu recenzi četl celou a touhle reakcí jsi mě donutil se zamyslet, jestli jsem se "trochu" neunáhlil. Čekal jsem rozčertěného ideologa, sorry.

maxim
20. 02. 2006, 22:35:37
Díky za reakci. Je pravda, že bývám i tlučhuba a taky jsem ochotný uznat, že Anglie produkuje nejlepší kytarovou hudbu, nemyslím, že bych tohle popíral. Ano, úvodní věta zřejmě bude „sebe-propagačním adolescentním floutkovstvím“, které může hned v úvodu odradit. Ale jednak podobný je vyjadřovací jazyk současných retro-kytarových kapel a jednak si nemyslím, že by pro mě byl typický. Taky si nejsem jistý, nakolik jsou-byli Portishead kytarovou kapelou. A zřejmě jsem nepochopil, kde je ta vlna „pro-britského hudebního nacionalismu“. Ještě jednou díky, každá reakce lepší než žádná.

Hanýs
18. 02. 2006, 08:50:26
ou, Maxime, úvodní věta mi zvedla mandle a zpod nich se dere nepřiměřená vlna pro-bristkého hudebního nacionalismu, píšeš moc pěkně, až poeticky, jenom to kazíš typicky sebe-propagačním adolescentním floutkovstvím, jestli má někdo tebe a tvá doporučení slyšet, tedy brát vážně, vyhni se mu, jelikož krom dobrého fotbalu, máslových sušenek, kvalitních bot a bulvárních keců Anglie produkuje nejlepší kytarovou hudbu vůbec, každý, kdo se někdy pokoušel brnkat a napsat song, popřípadě si poslechl arogantní Oasis(Definitely Maybe, The Masterplan), brilantní Verve(Storm in Heaven), Suede, Portishead nebo Pulp a vyhnul se americké odnoži(Radiohead), tohle pravděpodobně uzná, nebuď tlučhuba

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek