- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Gnu

Milimetry ticha

autor: maxim horovic | 30. 01. 2006, 16:30:26 | návštěv: 6767 | reakcí: 5

Jedou patnáct let, neslevují, jejich zběsilost krystalizuje. Sedmipalce, splitka, dvě desky. Pádné a pevně šité názvy. GNU. „Srdce v kusech zvuku“ – vzteklý hluk. „Milimetry ticha“ – divoké klidnění. Zralejší, promyšlenější. Už vás nesváže do kozelce a nehodí proti zdi. Obemyká.

GNU tkají koberec, baskytary a bicí jedou v repetitivním rytmu, najednou uskočí a zase zpátky, nová řada, novej sloupec, výkřik nebo zjemnění kytarou, obrazec uprostřed a zase ten hutný opakovaný motiv. Další řada. Novej sloupec. A produkce jáMORu znamená jediné – zvučný vezír Ježek.

Výrazný básnický talent zpěváka Adama Nenadála. Texty zdánlivě neprostupné, potemnělé, stručné a strohé, ale obtěžkané obrazy, „těžkými“ slovy. Nikoliv na úkor srozumitelnosti, natož působivosti. Občasné rýmy, žádné libozvuky, odsekávané a přerývané holé věty, dvousloví, zářezy: „noc je čistá – zlo zblízka!“. Svébytná poetika, slova, za kterými je toho víc než bývá v textech, jasně předávané pocity, exprese, co tne: „tohle tělo mě drží uvnitř / kde je každá nová zkušenost / jen znova vyhloubený údolí“.

Krokem na slunce se zdá být předposlední song „Nápadně jasný dálky“. Jenže jakmile podlehnete počátečnímu mámení, zahalí vás noisová mlha. A zvolna se měnící hudební motivy začnou na obloze obtahovat kruh kdysislunce. Stejně nečekaně jako jsme se v zajetí zvukového oparu ocitli, jsme vedeni zpět melodií sborového refrénu: „poslední setkání v neznámý krajině. jsem sám./ sám proti nebi!“.

Změny tempa, protiklady hudební i textové, křiklavé zvraty a hluboké obrazy, bičující baskytary, kovová kytara a otěže bicích, které spouští propast a brzdí kolaps, přesné jako zdravé srdce. Zemité. Plížíš se. Když jde hudba po hřbetech a tlačí dolů. Zblízka vidíš. Dálky. Teskné. Země.

Brzy se vyloupnou srdcovky, slovo „hity“ u GNU působí jaksi nepatřičně, jejich svět je prost slov, co jsou jen gesta. „Zlo zblízka“, „Hřbety“, „Nápadně jasný dálky“. Ty obsahují momenty přímočarých melodií, které se vrývají. Hluboko. A než je pohltí. Samý kout a žádná místnost.

Ohledávání skutečnosti podobným směrem jako krajinolebí poetici Reynek a Skácel, nebo taky Václavek. Toho evokují i některé pomalejší, pěvecky ztišené a melancholické pasáže, prosty řevu a naléhání. GNU atakují. Obestřou svým světem, oni vám ho prolamují do těla. Nelítostná a tvrdá milenka. Čeká a jde vám po krku.

Silná deska. „tohle je prázdná věta.“

Informace

Vaše Reakce