- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

OTK

Okolo

autor: maxim h. | 5. 08. 2008, 21:40:33 | návštěv: 2143 | reakcí: 3

O osobních věcech zásadně nepíšu. Teda píšu, protože sem talentovaný grafoman a taky nemorální bytost. Ale nebavim se o nich a slova si nechávám pro sebe, protože jeskyně nitra je tak akorát pro mě. Takže jen na okraj. („Někde v hloubi svýho mozku slyším voskuj voskuj...“)

Jestliže předešlé, mimořádné desky OTK šly vždycky kousek mimo mě, nikdy sem se nemohl trefit do jejich stínu, měly díl pomalé něhy, která měla jiný chemický vzorec než můj mendělej, nikdy sem se od nich nemohl vzdálit, dráždění je to pouto, které chcete po nejbližších. Takže s jejich songy bych to zkoušel pořád dál, i kdyby vydali folkový zpěvník pro polomrtvé trempíky. S novým albem je hodně věcí jinak, stále stejných.

Charakteristická emotivnost se na jednu stranu pouští krajinou pomalého uplývání, ale i rychle rostoucí savanou, mužným napětím a vzdálenou bouří. Jestliže mi občas vytanou na mysli Folk3mail, je to na míle, OTK jsou rozmanití, neustále překvapující. Na druhou stranu se přemýšlivě jihnoucí akcent jejich hudby nečekaně láme do strží rachotu hlouběji než kdy dřív.

Jazzová rozvolněnost a podivně nové chvění důvěrně známých nástrojů klasické rockové sestavy místy doplňují klávesy, basklarinet a pozouny, tělo a orgány. Zdánlivě klopýtavá, záměrně hrkající souhra a pak prostor pro tichá slova: „Nesmíš se vesmíru bát, dotkni se tenkýho místa.“ Někde uvnitř cítíš ruku, jak ti proplouvá tekutinami, pevná a organická, řekne ti o pocitech, co jsi neznal.

Okolo je deska, která absolutně maže hranice žánrů, indie rock, jazz, noise rock, všechno jedno, u těch nejlepších strojů nekoukáš na kastli. Zvnitřnělá, enigmatická hudba gradující sedmiminutovým songem Něco, co nejde odmítnout, sludge popovým majstrštykem, budujícím ohromné napětí z jednoho klavírního motivu. Celkově spíš povlovná sbírka ztišených písní vybuchuje kamením a dá se očekávat, že na koncertě bude těch náklaďáků o něco více než v pečlivém studiovém provedení.

Letošní raketové lisy Silver Rocket potvrdily výjimečné postavení, s poslechem Dětí deště i splitu Fetch! - Elektročas hostím nadnesenou náladu. Ty vole, to je dobrý jako svině. S DD je tu i další souvislost: budete přemýšlet o významu ticha, ale zatímco dětští píčové opravdu rubou noise rock, u OTK vás napadne, že je vlastně úplně jedno, jakému stylu holdujete, když je muzika tak obemykající.

Mám rád trvanlivý mlíko radosti, význam věcí je jen osobní a pekla, zdá se, ryze soukromá. Důležitý události tyhle hranice překračujou. Už mě to má...

Informace

Vaše Reakce