Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Bulbul

Bulbul

Bulbul 6

autor: maximilián hrobovitz | 9. 06. 2008, 08:01:20 | návštěv: 3549 | reakcí: 0

Neortodoxní rakouská sbíječka Bulbul vydává novou desku poprvé u Exile on Mainstream a zařadí se tak po bok u nás známých Volt nebo Dÿse. Právě se řítí na Sedmičku a pozornost si zaslouží maximální, i když přetlak koncertů je vskutku hrozivý.

Proti zmíněným smečkám jsou Bulbul rozháranější a s rockovou sestavou nakládají svobodněji, hůře uchopitelní, jsou to tahouni, ale nemají postroje a stop je nějak mnoho. Snad je to tím, že původně jednočlenná kapela Raumschiff Engelmayra si vystačila s kytarou, bicí mašinou a vysavačem (1998).

Když se z nich stalo trio (basa – Derhunt, bicí – Ddkern), začali brázdit Evropu převlečení za kuřata, dámy nebo slunečnice. A taky spolupracovali s Leonidem Soybelmanem (Ne zhdali, Kletka red), Kknulem (Zeni Geva) nebo dalšími spřisahanci jazz-noisové scény a dvanáctipalec Drabule (2004) vyšel na elektronicko-experimentálním labelu Mego. Šestá nahrávka nazvaná Bulbul 6 se nebojí dlouhé stopáže a prožene vás kolem pokoje, trpělivost je namístě, svatá dobrota čeká za dveřmi.

Nestačím se divit, bratři ésterajchu jsou úchylní a neváhají to rozbalit jako zkušená koketa Goldfrapp, špinavé electro s tvrdším beatem a řezavou kytarou, ještě o ulici dál a jsme ve zkušebně Oomph! nebo kde, nic proti, žeru beton a piju asfalt, věřím všemu (Lack of the key). Zcela jinou polohu odhaluje pozoruhodný song Shenzhou s hostující Carlou Bozulich, přidušená PJ Harvey, metličky, elektronické didgeridoo, někdo brousí pilu a v dálce slyším žáby letního klekání, náladotvorný, animistický šanson podivně neznámý a přitažlivý.

Nový rozměr dostává jejich hudba použitím němčiny v songu Loss mei hen in ruah. Plíživá, uzemněná bestie slídí vzadu za domem, vyplazuje kytary a čeká. Je sytá, ale kdoví. Odlehne vám u hardrockové veselice s nenechavým názvem Dust in my zimmer, na chvíli. Řízný, instrumentální art rock (Fighter), noise-rock seknutý industriálem (Tighten), noise-ambientní předivo tesklivě temné (Changzheng) nebo přízemní, a éterický, kovově načichlý rock po vzoru Young Gods (Daddy was a girl i liked).

Co vás dále zajímá? Jestli je deska dramaturgicky vyvážená a sevřená jako křídla vycpanýho albatrosa? O tom žádná, pomalejší rytmy a hledavé pasáže, naproti nasekaný noise-rock nevtíravě chytlavý a stále originální. Deska je dostatečně mimoidní i nadupaná, aby vyšla třeba na Ipecac. Jenže Exile on Mainstream má velkorysé vyhnanství, oplývá motorovým strdím, stromy hlučí sběrem mechanických matek a mléko, mléko je husté, sladký tér...

Informace

Žánr: electro-noise-rock
Nosič: CD
Celkový čas: 61:55
Rok: 2008
Vydavatel: Exile on Mainstream Records
WWW: http://www.bulbul.at
Seznam skladeb:
  1. When sun comes out
  2. Lack of the key
  3. Where the hell is dj fett
  4. Shuguang
  5. Shenzhou
  6. Fighter
  7. Tighten
  8. Changzheng
  9. Fremder hingepisst
  10. Daddy was a girl i liked
  11. The song´s name
  12. Steve la postla
  13. Loss mei hen in ruah
  14. Dust in my zimmer
  15. Da stuck

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek