Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

The Mars Volta

The Mars Volta

The Bedlam in Goliath

autor: horovic | 21. 03. 2008, 13:04:06 | návštěv: 4050 | reakcí: 0

Jsou zpátky, aniž by na chvíli sešli, z očí nebo mysli, na věku nebo na palici. Mistři řízných litanií, trapiči a pokušitelé, hovadští virtuózové věčně žádostiví. Omar Rodriguez-Lopez už léta nespal, skládá sólovky, filmovou hudbu a je mu to málo. Jste nasycení? Turci píšou o tom, že nová The Mars Volta se dále zaplétá do svých vnitřních světů a nepouští vás dovnitř, vaše míra účasti lhostejná, je nezajímá. Je to kritika, odvěká nedůvěra nebo neochotné vystřízlivění? Ne, je to pozvánka... Jsme zpátky na koksu, lajna je delší než kdy předtím. (Toto je metafora.)

Úvodní Aberinkula nutí k obezřetnosti, připomíná, proč jsem z Němé Francis považoval za nejslabší slaďák L´Via L´Viaquez. Otvírák má sice daleko k baladě, ale taky stereotypně opakuje sloku-refrén, k čemuž se TMV uchylují spíš výjimečně. Aberinkula se však za polovinou zlomí freejazzovou horečkou s halucinačním saxofonem a vše je v pořádku, nemusím si opakovat, abych pamatoval na bratříčkování života a smrti, TMV honí duchovní vertikály hraničící se šílenstvím a tradiční stavby jim nesluší. Jsem dogmatik? Jistěže ne, chvála bláznovství, chvála bohapusté onanie! Nebo někdo z vás objevil skrytý smysl věcí a stydí se ho říct?

Ano, TMV objevují pouze niterné vesmíry, nezajímá mě, jak k tomu dospěli, nebeský lana ať si nechají, mě zajímá výsledek, jestli počítají s posluchačem je taky jedno, polní hrouda netuší o jarní brázdě, věcí se účastníme, aniž bychom chtěli. Ano, není těžké následovat všežravé Portorikánce, ale neřekl bych, že je to jednodušší než kdy předtím.

Překvapí něčím? Těžko. Stále je tu hard rock divoce hozený o zeď, pollockovské orgie kytar, tu pomalý zvonivý, morellovský riff zdrátovaný kastrátským vokálem Bixlera-Zavaly, onde nekončící zmítání v jazzrockových bludištích nebo worldcorové běsnění (kdo dneska ještě pamatuje Laberinto?). Snad že se dříve utápěli v ambientním bezčasí a nyní dbají na neustále čeřenou energii? U songu Goliath vás napadne, kdy si hodlají odpočinout, koncert v tomhle tempu musí být sebevražednou výpravou kosmického misionáře. Hlavně bicí, eruptivní, epileptické vás přesvědčí, že zástava srdce není možná, síla ducha je nekonečná.

Na TMV je obdivuhodná jejich zanícenost a urputné pachtění za smyslem. I když končí v manýře, v dětské hře nebo slepé ulici, i když pro cestu samou nevidí její šutry a potoky, ten boj s hranicemi a prorockou slepotou je dechberoucí. Jdou a věří, neposlouchaj a neotáčej se, neklidní a roztěkaní, míhající. The Bedlam in Goliath je možná kompromisnější, ale i surovější, tempo je vertigo. Čistý nástřel. (Tohle metafora není.)

Informace

Žánr: prog rock
Nosič: CD
Celkový čas: 75:51
Rok: 2008
Vydavatel: Universal
WWW: http://www.thebedlam.net/
Seznam skladeb:
  1. Aberinkula
  2. Metatron
  3. Ilyena
  4. Wax Simulacra
  5. Goliath
  6. Tourniquet Man
  7. Cavalettas
  8. Agadez
  9. Askepios
  10. Ouroborous
  11. Soothsayer
  12. Conjugal Burns

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek