Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Enon

Enon

Believo!

autor: horovic | 3. 03. 2008, 10:59:12 | návštěv: 3509 | reakcí: 2

Touch And Go vydávají reedici sedm let starého alba brooklynských indie hyperů Enon. Kdyby to byl jiný lable, řekli byste si, že úmysl je zištný. V tomto případě nám spíš TAG předkládají začátek a (prozatimní) konec úsečky k porovnání, vědomí souvislostí.

Loni Enon rovněž vydali nové album (Grass Geysers...Carbon Clouds), které provázejí všeobecně nadšené reakce. Současní Enon se pohříchu liší od své starší verze, tehdy více hledali, dnes dávají čerstvý obsah zaneseným korytům. Jeden label, jedna cesta, vítejte na jejím začátku.

Mnohotvárnost nemusí znamenat samoúčel, choas hledá řád. Barová hudba Badalamentiho zásvětních orgií, tam kde vědomí odmítá být bdělé a zpěvačky jsou nervózní a na pokraji zhroucení, vládne tu zlověstný sexus a jde ruku v ruce s násilím (Cruel). V takové hudbě je zlý smích i něha, krutost krystalická. A vedle toho je song Rubber Car, kastrátský gospel zahalený do tak syrových bicích, že „garáž“ znamená přeplácané studio, všechno objímá samplérská divočina. Bizarní ano, underground velmi, co tím sledujou nevim.

Enon byli vždycky zajímavě rozháraní, indie rock v jejich podání bylo neustálé překvapení, nasávali bez rozdílu, kvalita výsledku trvalá. Písničkářské výlety střídají hrubozrnné kytary, zapomeňte na žánrovou čistotu, vždy jsou na místě filtry a flitry, klávesy, analogy a elektronika, noisy-electro-punk zní dost šikézně a jde jim k pleti.

Přímočaré melodické písně (Get the Letter Out) střídají tri(c)ky typu Matters Gray, ucouraná temná trip-hopová industriálka s hlasovou smyčkou a vokálem na tripu. Tak jak to mají rádi nároční intelektuálové – můžem si zatancovat, ale taky přemítat o hranicích nezávislého rocku a hlubokomy(s)lném umění. Enon vzdáleně připomenou Becka a jeho roztodivné folk-country-elektronické reje, jenže jejich experimenty nejsou tak líbivé, ne každý bude ochoten přistoupit na jejich hru. Předjímají hravé electro německé školy, divoce mixují různé kousky do kakofonických úseků, neodpustí si skřípavé pasáže a noisové vsuvečky, zvukové muchláže i magic plunderphonic. Tempo desky i jednotlivých songů není ani rychlé, ani pomalé, vleče se do rychlého úprku, možné je vše, co ustojíš. Musíš věřit.

Enon byli v době Believo! ještě ve složení John Schmersal (kytara, zpěv), Key Rick Lee (kytary, klávesy) a Steve Calhoon (bicí). Poté, zejména s příchodem baskytaristky Toko Yasuda, se jejich repertoár vyvinul trochu jinam, ubylo experimentu a přibylo rafinovaného a hravého koketování s (noisy) popem, řekl bych „radio-friendly“, kdyby to v těchto vlnových pustinách neznělo absurdně. Čímž nechci říct, že aktuální album Grass Geysers ... Carbon Clouds je něco míň. Je to jiná píseň, jiné hřiště. Kvalita zůstává, naladěných uší přibylo. Víc než jich ubylo...

Informace

Žánr: indie electro punk
Nosič: CD
Celkový čas: 32:55
Rok: 2000
Vydavatel: Touch And Go
WWW: http://www.enon.tv
Seznam skladeb:
  1. Rubber Car
  2. Cruel
  3. Conjugate the Verbs
  4. Believo!
  5. Come Into
  6. Matters Gray
  7. Get the Letter Out
  8. World in a Jar
  9. For the Sum of It
  10. Elected
  11. Biofeedback

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
maxim
19. 03. 2008, 16:30:20
Pohledné - nechceš přispívat?

taky jedna
4. 03. 2008, 07:37:50
Exemplární ukázka za všechny - píseň číslo 1: Absolutně osobitý, masivní, kostitřasový zvuk bicích, který vás zvedne ze židle (podobný jsem slyšel snad jenom na nahrávkách z produkce Steva Albiniho - PJ Harvey/ Dry). Jak dělají ten prostor nechápu! Primitivní zbustrovaná basa vám uzluje střeva, trhá žíly a v pomalém tempu brutálně řeže píseň vedví… do toho Darth Vader zlověstně sýpe do mikrofonu něco o konci světa (kombinace distoršnu a oktáveru) a vás zachvacuje nepříjemný pocit, že vás za chvíli dostanou. V tom okamžiku se však všechno láme, vy ztrácíte pevnou půdu pod nohama, na mikrosekundu se dostáváte do závratného stavu beztíže a v zápětí vás to jako na skluzavce vyhazuje do vzduchu a vy letíte prostorem vstříc partě eunuchů, kteří na vás v gospelovém stylu spustí afektované vokálky alias Beck na albu Midnight Valtures… V příštím okamžiku přistáváte na prosluněné koktejlové párty, kolem znějí nebeské zvonky… a vy nevěříte svým uším a naprosto nechápete, kde jste se to právě ocitli (Nedělá si z vás náhodou někdo prdel?) Ale dříve než se stačíte zorientovat… Bác! - další náraz, zlom a vy opět letíte šupem po hlavě zpátky do pekla, kde se sám Satanáš, mezi šlehajícími plameny, dusivým kouřem a temnými údery lopat pod kotly přikládajících čertů, učí pískat na zobcovou flétnu… dva stále tytéž tóny, pořád dokola.

A tak to jde dál a dál – strašidelně bizarní pasáže střídají dojemně citlivé, komorní polohy i absolutně odlehčené momenty - vtipné a veskrze půvabné. Překvapivé vpády lo-fi-elektronických „marťanů“ v podobě kaleidoskopických zvukových koláží živelně poslepovaných z fragmentů těch nejnesourodějších samplů (žeby nestrávený chaos jejich hudebního podvědomí?), často rozrušují linii příběhu skladby a s gustem popírají vše, co bylo až do tohoto okamžiku řečeno. Srovnání s Beckem je myslím trefné, Enon z téhle desky jsou však mnohem více undergroundoví, náladoví, introvertní… a neholdují dadaismu, surrealismu, rapu, blues, country a caruso-show, jako onen pán – to už spíš sci-fi filmům.

Ale abyste snad nenabyli nesprávného dojmu, že se jedná o nějakou plytce šokantní a bezbřeze ujetou záležitost – není tomu tak! Na desce jsou totiž, vedle víceméně monotematických, experimentálních, na rytmice, zvuku a frázování postavených věcech, ke slyšení také jasně čitelné písničky s kytarou, neskutečně silnou a invenční melodickou zpěvovou linkou, kterou si už po prvním poslechu budete broukat ve sprše. Garantuju vám, že tyhle melodické postupy si s žádnýma jinýma nespletete – mají svůj rozpoznatelný charakter.

Enon mají bezpochyby úžasné hudební trávení (co ti museli spořádat hudebních lahůdek a prasáren) a k tomu výjimečně vyvinuté cítění, vkus a nadhled, takže dokážou všechny výše zmíněné prostředky účinně a osobitě použít, se svéráznou logikou a precizností geniálního šílence, na správném místě a ve správný čas. Pokud odložíte své předsudky, přestanete řešit jestli je ten chlap schizofrenik, šílenec nebo ne, a přijmete, co k vám přichází,

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek