Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - RECENZE HUDBA - - - - - - - - -

Postižená oblast

Postižená oblast

42

autor: horovic | 17. 10. 2007, 11:34:47 | návštěv: 3773 | reakcí: 0

Jsou kapely, které během tří let vydají tři desky a jsou i takové, které za mnoho let ničeho se nedočkají. A nemluvme o spravedlnosti, básně o děvkách nechme na jindy. Postižená oblast je z těch druhých, během deseti let více sestav a jediný výlisek, zasloužený. Vychází díky společnosti pro subkulturu Polí pět, DIY jak vyšívaný, ruční kartonové vyvedení, číslované kusy a umělecká kresba, která už je součástí desky samé, žádný fotožurnál pro křídu a kalhotky.

Groteskní příběhy o dědkovi a bábě (Já už jsem ti jednou říkal) jako by obracely Charmsův hrob, pokřivená historka namísto protestu, báseň a hříčka nás povznáší a drží při zemi, žádné namlouvání, nijaké iluze, jen pohyb barevných sklíček a rachotící zbytečnost racionality: „Nový hrob kope hrob starému hrobu...“(Hroby). Co je tohle za poťouchlý šerosvit morytátu? Průvodcem je Ivan Wernisch a stín věcí dává jména.

Vzdálený tón klarinetu co líný kouř se vine hanbatým ostromením hory, ale sentiment se nekoná, příběhy se vyprávějí. V tůni u nohou se prohánějí ostří ráčci, je tu i holič vody, co zastřihne jim knoty. Věci se nedějí bez emocí a viselci k pohoupání potřebují vítr.

Hystericky, hýkavě stylizovaný zpěv Marka Vojtíška adekvátně doplňuje groteskní ladění songů a stejně přirozeně se střídá se zádumčivou litanií nebo deklamativním poloslovem. Od Rozmazaných dětí až k Vítrholc. Deska proměnlivá co do energického kypění, od trudnomyslných a snových výjevů (V nijakém městě) přes vlekle hypnotizující zaklínání (Žalm za zemřelé) až k rafinovaně strukturovaným „punkovkám“ a la UJD (Viselci).

Pokud nejste odkojení českou alternativou 70. a 80.let nebo chycení jejími pozdějšími výhonky, budete se zřejmě dívat na tyto hudební výlevy jako na archiválie svého druhu. Jen s velkou nadsázkou bysme mohli v souvislosti s PO mluvit třeba o Current 93 s jejich kazatelsky elektrifikovaným post-folkem. Postižená oblast neobsahuje žádné vlivy moderních hudeb, obrací se dozadu, tady je jim přirozeno, ještě tak kapitán B. Ale není to slepé tvrzení? Co kdybychom závěrečnou „Lahevodvocta“ postavili k dnešním post-rockovým výbojům? Naléhavá, kytarově noisová skladba podpořená ozvěnou dechů tady ční a čeká...

A tak jestli se rádi šálíte podivně pohrouženou muzikou neveselých nebo černých nálad a pokřiveného humoru, jste doma. V opačném případě žijete v postižené oblasti jiného druhu. (Což na skutečnosti nic nemění.)

„Kdo jede / tuto marnou cestu potopeným světem / na kost zbědován / kdo jede s kočárem prázdným / kdo ne-li hrobař jenž jako kapitín / umírá poslední.“ Slyšíte ten humor? Jsou to záchvěvy černé, nevím kdo je kočí a kdo pocestný, ryba nepolyká ani nechřestí... Ale má to smysl. Smysl života, vesmíru a vůbec.

Informace

Žánr: alternativní rock
Nosič: CD
Celkový čas: 39:05
Rok: 2007
Vydavatel: Společnost pro subkulturu Polí pět
WWW: http://www.poob.cz
Seznam skladeb:
  1. Já už jsem ti jednou říkal
  2. Hroby
  3. Ikebana
  4. Jednou
  5. Ošklivost
  6. V nijakém městě
  7. Viselci
  8. Žalm za zemřelé
  9. Kdo jede s černým kočárem
  10. Láhevodvocta

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 0

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek