- - - - - - - - - RECENZE FILM - - - - - - - - -

Inland Empire

režie: David Lynch

autor: Peacer | 4. 12. 2007, 13:48:31 | návštěv: 2877 | reakcí: 2

Psát o filmech Davida Lynche obvyklým jazykem filmových kritik už dávno ztratilo smysl. Platí to i o novém Lynchovu filmu Inland Empire, který opět otevírá další prostory pro nekonečné množství interpretací, přičemž psát o Lynchových filmech znamená vždycky psát tak trochu o sobě. V průběhu filmu jsem začal mít nepříjemný pocit, že se moje myšlenky občas zobrazují na plátně, zejména v sekvencích ze sitcomu, v kterém hrají lidi v králičích hlavách, které pronášely věty, které mi právě probíhaly hlavou, jako třeba: „Kdo jsou ti lidé?“, „Co se stalo?“, „To je strašné!“ David Lynch zná své diváky víc než si myslíme, tohle poznání mě nahání hrůzu ještě teď...

Inland Empire víceméně rozvíjí postupy předchozího filmu Mullholand Drive. Stejně jako v Mullholand Drive je hlavní hrdinkou herečka. Herecké prostředí Hollywoodu však nyní stojí spíše v pozadí, protože příběh se odehrává především ve vnitřním světě samotné hrdinky (odtud Inland Empire – vnitřní království). Zřejmě úspěšná a bohatá herečka Sue žijící ve spokojeném manželství získává vytouženou roli v jakémsi melodramatu, o kterém se herci v průběhu natáčení dozví, že je ve skutečnosti remakem polského snímku 47, který nikdy nebyl z jistých důvodů dokončen – hlavní herci byli zavražděni. V okamžiku, kdy se Sue během natáčení zamiluje do svého hereckého kolegy a poruší tak tajemné prokletí, začne se odehrávat pravá lynchovská mystérie. Život Sue se začne podobat snímku, který právě točí, objevuje se několik časových rovin, historické sekvence ze zimního Polska, záběry z podivného sitcomu představujícího lidi v králičích kostýmech, pokoj plný prostitutek, šroubováky v břiše a mnohem, mnohem víc.

Lynchův film je záměrně vybudován na nespojité dějové lince, která udržuje diváka ve vzrůstajícím napětí a přirozené zvědavosti. Lynch umí brilantně využívat tradičních hororových a thrillerových prvků, oproti předchozímu filmu se ve větší míře objevují nízkofrekvenční hluky, expresivní výkřiky, děs, strach... V okamžiku, kdy se herecký partner Sue vydá do prázdných filmových kulis, protože tam „něco“ zaslechl a v temnotě poodhaluje jeden sametový závěs za druhým, zůstane v úžasu i ten nejotrlejší divák. Díky umně konstruovanému napětí si příběh zachovává neotřelost a originalitu, i když je někdy kladen větší důraz na to, co s námi příběh dělá, než to, co vypráví. Občas Lynch poskytne malou nápovědu, kterou vzápětí popře a je tak potřeba obrnit se velkou dávkou trpělivosti, což by pro skalní Lynchovi fanoušky neměl být problém. Pokud vydržíte a z kina neodejdete dřív než film skončí, věřte, že nebudete litovat.

Je zbytečné zdůrazňovat, že otázka „o čem to je“ je v souvislosti s Lynchovými posledními filmy zbytečná. Mnohem lepší je ptát se „o čem si myslíš, že to je.“ Nakonec zjistíte, že interpretací je nekonečně mnoho. Já osobně vidím v dvou posledních filmech D. Lynche nepřímou karikaturu prvoplánových hollywoodských snímků a jejich diváků. V Inland Empire se možná snaží ukázat na sepětí diváka s televizí, s plytkými příběhy seriálů, které vstupují do našich myslí a ovlivňují naše vnímání světa. Ve skutečnosti jim ale skutečný svět uniká, jako v závěrečné scéně, v níž Sue (Nikki) umírá se šroubovákem v břiše na ulici mezi bezdomovci, kteří se nad ní baví o banalitách. Lynchův film se snaží tento vztah narušit, zaktivnit diváka a nutit ho přemýšlet a ne jen pasivně sledovat. Jestliže tedy existuje nějaký smysl, na plátně ho nenajdete, vězí někde na půli cesty mezi plátnem a jedním každým divákem. Přitom záleží na každém z nás, jak blízko si Lynche necháme připustit k tělu.

Možná je tedy celý film tříhodinová zběsilá procházka mentálním prostorem herečky Sue, která si v nočních můrách vyčítá nevěru, možná je děsivou sondou do života zmlácené losangelské děvky, možná, že se herečka Sue stala obětí žárlivého manžela, možná, že se příběh zdá původní polské herečce, možná, že je to celé úplně jinak. (Pokud na to máte nějaký názor, budu rád, když mi napíšete o vlastních dojmech z tohohle filmu.)

Dosud jediným návodem, který Lynch poskytl divákům ke svému novému filmu, zůstává citát z Upanišad: „Jsme jako pavouci. Spřádáme své životy a pak jimi procházíme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak uvnitř snu žijí. Což platí v celém vesmíru.“

Informace

Vaše Reakce