:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
O této lišácké muzikantce, která vyvrací mýty a legendy o pojmu „hudba," bylo napsáno mnoho. Ani ten nejšikovnější pitchforkový pisálek ale neodkáže slovy vyjádřit onu Pandořinu skříňku, ve které se nachází všechny nahrávky, filmy, performance a vůbec celá kauza Kevin. Už jen vystupováním pod mužským jménem deklaruje svou uměleckou nezávislost a odhaluje veliké téma její tvorby, respektive textové stránky - vztah k mužům. Jde na to ironicky, občas kýčovitě, často přehnaně, ale s vtipem a nadhledem - ostatně jako na všechno ostatní.
Narodila se jako Kristin Erickson roku 1978 v San Francisku. Neuspokojená studiem klasické kompozice a hry na klavír hledala vlastní hudební vyjádření, zvuky; dokonce sama vytvořila několik hudebních programů, které používá dodnes. U počítače zůstala a se svým bratrem Robem Ericksonem a jeho ženou Mephany Stankins založila před deseti lety art rockovou kapelu Adult Rodeo. Vydali spolu hned dvě alba u labelu Shimy Disc a ještě víc na jejich Four States Fair Records. Později potkala Bevin Kelley alias Blevin Blectum při studiu elektronické kompozice na univerzitě v Kalifornii. 
Po náhodné spolupráci na jednom halloweenském večírku založily projekt Blectum From Blechdom, na kterém si slečny očividně v rámci studia zkoušely různé hudební postupy s počítači a samplery. Jejich hutná, nepředvídatelná psychotronika bez vokálů, ale zato s promyšlenými kompozicemi a zlým úsměvem se vydávala na labelech jako Tigerbeat6 či Deluxe. Roku 2001 jim dokonce album The Messy Jesse Fiesta přineslo druhou cenu na prestižním festivalu Ars Electronica v kategorii digitální hudba. Brzy nato se ovšem každá ze slečen vydala na sólovou dráhu a Kevin odjela za kamarádem do Berlína, kde se z jednoho víkendu stalo pět let. Neztrácela čas a již jako Kevin Blechdom vydala roku 2003 album Bitches For Britches na kultovním labelu Chicks On Speed (Angie Reed, Gustav, Le Tigre, DAT Politics).
O dva roky později následovalo album Eat My Heart Out, kde jen osvědčila svou nezměnitelnou schopnost absurdním způsobem propojovat nespojitelné - artificiální hudbu s populární, glitche s propracovanými zvuky, elektroniku s banjem, sex s černým humorem a lásku s nenávistí. Všemu kraluje její expresivní vokál, který se přesouvá od opery k vřeštění či žvatlání. V celé její tvorbě se také projevuje dětská záliba v provařených muzikálech, na letošním albu Gentlemania pak nejvíc. Od předchozích se deska liší tím, že je celá akustická, víc se posouvá k naraci, estrádě a cílenému kýči, nadsázka je čitelnější (například práskání bičíku s v písni Tell Me, Where It Hurts), ale stále si zachovává svou bizarní tvář.
Kevin Blechdom je žena, která s vážnou tváří tvrdí, že její nejoblíbenější droga je šlehačka - a díky šlehačce se dala roku 2006 zase dohromady s Blevin Blectum, když po sobě na koncertě začaly házet šlehačkové dorty. Jindy se zas koupala v bahně v dětském nafukovacím bazénku. Její živé koncerty jsou každopádně napůl zábavné, napůl niterné performance, které se zkrátka musí vidět. Doslova se na nich odhaluje - když vydala album Eat My Heart Out, na turné předváděla jeho původní přebal: nahoře bez si zakrývala ňadra kozími vnitřnostmi včetně srdce.


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd