:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
JUNK BOX je ve slangu americkejch radioamatérů označení pro zásobu součástek a použitýho vybavení, který používaj k opravám svojí radiostanice.
Vždycky, když s někym mluvim o Sporto, dospějeme k tomu, že víc než kapela v klasickym slova smyslu je to nějakej soubor postojů a myšlenek, že víc než o konkrétní hudbu jde o proces, jakym ty věci vznikaj, v jakejch souvislostech a proč je to tak, jak to je. Smyslem toho všeho pro mě není vytváření uměleckejch hodnot, tim míň sláva nebo peníze. Cíl by mělo bejt uvádět věci do pohybu, inspirovat, dávat impulsy. Ukázat cestu, kterou může jít v podstatě každej. A právě kvůli tomu vzniknul i nápad na tenhle "seriál". Neměl by to bejt manuál, nebo nějakej návod. Chci jenom na příkladu svojí kapely ukázat, jak některý věci fungujou, předat nějaký svoje zkušenosti s tim, že věřim, že tyhle věci někomu pomůžou v tápání a jiný třeba nakopnou k nějaký aktivitě.
Několik poznámek na začátek:
1. Značky a jejich produkty, který tady popisuju, zmiňuju proto, že je sám používám a uvádím je jako příklad toho, s čim mám zkušenosti. Je dost možný, že to co vyhovuje mně, může bejt pro někoho jinýho úplně k ničemu.
2. Co se týká software, o kterym bude řeč - v tomhle seriálu nenajdete žádný linky na nelegální kopie a nic takovýho vám neposkytnu emailem nebo nějak jinak.
3. Veškerý dotazy směřujte buď sem do fóra anebo emailem na bourek[at]krasnej[dot]net. Budu se snažit na ty konstruktivní odpovědět.
Tak a teď můžeme jít na věc.
Žijeme v době, která DIY vyloženě přeje. Většina z nás má doma technologie, který ještě před pár rokama byly běžnejm lidem nedostupný, ale teď to neni žádnej luxus. Loni byl počítač skoro v půlce domácností, a pochopitelně to stoupá. Jako všechno jsou počítače stejně dobrej sluha jako zlej pán, ale my bychom se měli bavit o tý pozitivní stránce věci. Na svym notebooku můžu natočit hudbu, sestříhat klip, udělat booklet, cokoliv budu chtít a jestli budu šikovnej, bude výsledek perfektní. Jediný co mě může omezovat, jsou moje schopnosti, technika už ne. Přes internet dostanu tu hudbu k lidem z celýho světa, stejně jako se dostává hudba z celýho světa ke mně. Můžu spolupracovat s lidma kdekoliv na planetě. Dostupnost technologií ve spojení s rychlym internetem je to nejlepší, co tahle doba přináší. Ve správnejch rukou je to největší punk. Vykašlete se na systém, studia, labely, distra - dělejte to sami, podle sebe.
Ale bacha: nerad bych, aby to vyznělo jakože ty dostupný technologie jsou záruka kvality. Jsem realista a je mi jasný, že všechny věci potřebujou čas, zkušenosti a práci. "Aby si niečo dosiahol, tak musíš prostě makat" - to je jedna z nejsamplovanějších hlášek slovenskýho rapu a zároveň svatá pravda. Můj seriál by ale měl ukázat, že spousta věcí, který vypadaj složitě, je ve skutečnosti mnohem jednodušší. Samozřejmě, že DIY přístup vyžaduje určitý předpoklady a lidský vlastnosti. Oddanost, posedlost, pracovitost a odhodlanost. Bez toho to nepude. Stejně tak je jasný, že dlouhou dobu se v realizaci svejch představ možná budete potýkat s neúspěchem, ale věřte mi, že nejvíc se člověk naučí z vlastních chyb (i když některejch se možná díky těmhle článkum vyvarujete). A do třetice by bylo absurdní myslet si, že vaše DIY produkty budou hned od začátku na "profesionální" úrovni, ale to po vás ani nikdo nechce. Osobně si myslim, že aktivita a obsah je důležitější než nějaká formální kvalita a že třeba dobrou skladbu špatnej zvuk nezabije, naopak skutečnou sračku nezachrání ani zvuk od pánaboha.
Budeme se během několika příštích tejdnů zabejvat hlavně tim, co děláme se Sporto - tedy hudbou, která je částečně elektronická, při koncertech využívá počítač. Ukážu vám, co a jak používáme při koncertech, jak nahráváme. Řekneme si něco o míchání a masteringu, o tom, jak se vyráběj a distribuujou desky, jak na promo, a pár triků jak vyzrát na weby a tiskaře. Budu se snažit bejt co nejpodrobnější a nejsrozumitelnější, takže se může stát, že to, co bude pro jedny zajímavý, ty ostatní můžou považovat za banální. Podotýkám, že všechny moje zkušenosti jsou hlavně praktický a o spoustě věcí, který používám, vlastně nevim, jak fungujou - ale taky si myslim, že to neni úplně potřeba (stejně jako nejsem automechanik, ale řídit umim obstojně).
Tahle kapitola je jenom takovej obecnej úvod, abyste věděli, co a proč chystám. Konkrétníma věcma se budeme zabejvat od příště, ale teď bych ještě chtěl napsat pár "zásad", který jsou myslim pro DIY přístup v jakýkoliv oblasti důležitý.
1. Nebojte se.
Zní to jako banalita, ale je to možná nejdůležitější ze všeho. Vidim kolem sebe spousty lidí, který si na něco netroufaj - to je úplná blbost. Nemáte co ztratit, nic neriskujete, můžete jenom získat. V nejhorším se vám to nepovede.
2. Nevzdávejte se.
To, co je jeden den super, mi druhej den připadá úplně hrozný. Měl bych to smazat, zničit a vykašlat se na to, když na to evidentně nemám...? V žádnym případě. Co se teď nepovedlo, příště bude lepší.
3. Nějak to jde vždycky.
Nedostatečný vybavení je jenom výmluva. První demo Emems jsem bez jakejchkoli zkušeností natočili na počítači, kterej byl mnohokrát horší než ten, na kterym si teďka čtete můj text. Zvuk za moc nestojí, ale šlo to bez problémů. Jasně, že lepší věci vám můžou práci usnadnit, ale dá se začít i s minimem.
4. Pořád je co se učit.
To je jasný. Specializovaný internetový fóra, videa na youtube a různý servry jsou plný lidí, který vědi a uměj o hodně víc než vy. Vyplatí se je číst a poslouchat, už jenom proto, že každej problém, kterej řešíte, někdo dávno vyřešil. A Google je vaše pravá ruka.
5. Manuály nejsou blbost.
Dlouho mi to trvalo, než jsem si to připustil, ale něco na tom bude. Manuály, tutorialy, různý lekce a dema jsou dobrý a praktický věci, ze kterejch se dá ledacos vyčíst.
6. Nechte si poradit.
Nemyslim ode mě. Ale já vim, že člověk je dost ješitnej a občas je dobrý se trochu otevřít a naslouchat. Když je komu.
7. Buďte realisti.
Jedno z úskalí DIY je v tom, že vás vaše věc pohltí. Věřte si, ale snažte se udržovat odstup, mít nadhled a naučte se přijímat kritiku i bejt dostatečně sebekritický. Tohle nakombinovat je nejtěžší.
Myslim, že jako úvod by to stačilo. Příští kapitola se jmenuje Der Musikant mit Taschenrechner in der Hand.


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd