Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - FÓRUM | recenze hudba - - - - - -

Enon

Enon

Believo!

autor: horovic | 3. 03. 2008, 10:59:12 | návštěv: 3639 | reakcí: 2

Zde přidejte váši reakci

jméno:
text:
napište první a poslední písmeno anglické abecedy (malá písmena):

Vaše reakce

maxim - odpovědět
19. 03. 2008, 16:30:20
Pohledné - nechceš přispívat?

taky jedna - odpovědět
4. 03. 2008, 07:37:50
Exemplární ukázka za všechny - píseň číslo 1: Absolutně osobitý, masivní, kostitřasový zvuk bicích, který vás zvedne ze židle (podobný jsem slyšel snad jenom na nahrávkách z produkce Steva Albiniho - PJ Harvey/ Dry). Jak dělají ten prostor nechápu! Primitivní zbustrovaná basa vám uzluje střeva, trhá žíly a v pomalém tempu brutálně řeže píseň vedví… do toho Darth Vader zlověstně sýpe do mikrofonu něco o konci světa (kombinace distoršnu a oktáveru) a vás zachvacuje nepříjemný pocit, že vás za chvíli dostanou. V tom okamžiku se však všechno láme, vy ztrácíte pevnou půdu pod nohama, na mikrosekundu se dostáváte do závratného stavu beztíže a v zápětí vás to jako na skluzavce vyhazuje do vzduchu a vy letíte prostorem vstříc partě eunuchů, kteří na vás v gospelovém stylu spustí afektované vokálky alias Beck na albu Midnight Valtures… V příštím okamžiku přistáváte na prosluněné koktejlové párty, kolem znějí nebeské zvonky… a vy nevěříte svým uším a naprosto nechápete, kde jste se to právě ocitli (Nedělá si z vás náhodou někdo prdel?) Ale dříve než se stačíte zorientovat… Bác! - další náraz, zlom a vy opět letíte šupem po hlavě zpátky do pekla, kde se sám Satanáš, mezi šlehajícími plameny, dusivým kouřem a temnými údery lopat pod kotly přikládajících čertů, učí pískat na zobcovou flétnu… dva stále tytéž tóny, pořád dokola.

A tak to jde dál a dál – strašidelně bizarní pasáže střídají dojemně citlivé, komorní polohy i absolutně odlehčené momenty - vtipné a veskrze půvabné. Překvapivé vpády lo-fi-elektronických „marťanů“ v podobě kaleidoskopických zvukových koláží živelně poslepovaných z fragmentů těch nejnesourodějších samplů (žeby nestrávený chaos jejich hudebního podvědomí?), často rozrušují linii příběhu skladby a s gustem popírají vše, co bylo až do tohoto okamžiku řečeno. Srovnání s Beckem je myslím trefné, Enon z téhle desky jsou však mnohem více undergroundoví, náladoví, introvertní… a neholdují dadaismu, surrealismu, rapu, blues, country a caruso-show, jako onen pán – to už spíš sci-fi filmům.

Ale abyste snad nenabyli nesprávného dojmu, že se jedná o nějakou plytce šokantní a bezbřeze ujetou záležitost – není tomu tak! Na desce jsou totiž, vedle víceméně monotematických, experimentálních, na rytmice, zvuku a frázování postavených věcech, ke slyšení také jasně čitelné písničky s kytarou, neskutečně silnou a invenční melodickou zpěvovou linkou, kterou si už po prvním poslechu budete broukat ve sprše. Garantuju vám, že tyhle melodické postupy si s žádnýma jinýma nespletete – mají svůj rozpoznatelný charakter.

Enon mají bezpochyby úžasné hudební trávení (co ti museli spořádat hudebních lahůdek a prasáren) a k tomu výjimečně vyvinuté cítění, vkus a nadhled, takže dokážou všechny výše zmíněné prostředky účinně a osobitě použít, se svéráznou logikou a precizností geniálního šílence, na správném místě a ve správný čas. Pokud odložíte své předsudky, přestanete řešit jestli je ten chlap schizofrenik, šílenec nebo ne, a přijmete, co k vám přichází,

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek