Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Milada, mluvčí a další holky ulice

Milada, mluvčí a další holky ulice

úhel pohledu

autor: maxim horovic | 14. 07. 2009, 07:13:42 | návštěv: 3442 | reakcí: 7

To, jaký máte na squattery názor, je pouze vaše věc. To, že jste se narodil do systému, který vás nutí dřít od rána do večera jenom proto, abyste měl na nájem, jste si nevybral, ale je vaší svobodnou volbou, že jste na něj přistoupil. Vám přijde normální, že kdosi kdysi prohlásil, že tato planeta je na prodej? Mě tedy ne. Chceme žít ve světě, kdy si můžeme volně dojít do lesa, jak bylo možné po tisíce let, porazit stromy a postavit si z něho dům. Tento systém nám to neumožňuje, protože na stromech jsou připevněny visačky s čárovým kódem a pozemky jsou rozebrány veksláky, které podporují vládní garnitury. Proto nám nezbývá, než obsazovat takovéto spekulativní prostory a poukazovat tím na nesmyslnost některých předpisů. V Anglii dodnes platí zákon, který říká, že pokud se o nemovitost 10 let nestará její "de iure" majitel, automaticky přechází její vlastnictví na osobu, která dům obývá a přespává v něm.
(Jan Němec, online chat na www.idnes.cz, 01.07.2009 11:17)

Bavit se o Miladě a obecně o squatingu u nás je jako hovořit o masturbaci v cizí ložnici. Vlastně tu není nic nejasné. Pokud uznáváte pravidla systému, ve kterém (ne)fungujete, musíte je uznávat od začátku do konce, jestli naopak, musíte nesouhlasit se vším a podle toho se chovat. Ale je možné pěstovat tenhle nekompromismus?

Stejně jako všechno ostatní, i tahle úchylka je možná. Jestliže zasquatuju barák, musím počítat s tím, že se to někomu nebude líbit a první bude majitel, který použije (zřejmě) všech zákonných prostředků, aby nezvané dostal ven. Jasná rovnice. Bránit se můžu stejnou cestou, třeba majitele žalovat za duševní újmu.

Když majitel obejde zákonné prostředky a pozve si např. steroidovou guerillu z posilky, budu muset vyhrabat pálky a řetězy. Taky všechno v pořádku, sice mimo zákon, ale rovnice taky funguje. Jestli ale coby squater dostanu na hubu a pak  podám žalobu za ublížení na zdraví, tak tu něco nehraje, zloděj chytá zloděje?

Mluvčí iniciativy Freedom not fear Němec řekl, že squating je legitimní kulturní aktivita, která přináší společnosti jiný pohled na sebe samu - o tom lze přemýšlet, ale jak uvažovat o tom, že squateři chtě nechtě opustí Miladu s tím, že se chystají podat řadu trestních oznámení? Němec mluví o tom, že do tohohle systému jsme se narodili a musíme v něm fungovat, aniž by se nás někdo ptal. Otročina překrytá řadou výhod, s tím nelze než souhlasit. Ale jak na jedné straně jít proti systému a obsazovat jeho díry  a jakmile systém najde páku, tak se proti němu postavit jeho vlastním výdobytkem (právem), kterým primárně opovrhuju. Jak se chtít zároveň vyvázat ze systému a využívat jeho chapadel?

Nejde mi jen o Miladu, která z téhle kauzy vychází jako politováníhodná a mediálně zpracovaná, systém podporující kauza (jak jinak), obyvatelé dostali náhradní prostor a ochotně tam jdou - původně obsadili dům, protože jim současný systém neumožňuje nic jiného, nechtějí se na něm podílet zapojením do pracovního procesu a návazných (ne)výhod, na druhou stranu jsou ochotni odejít tam, kde jim systém ukáže, kde nebudou dočasně vadit. (A Němec řiká: „Nejsme ochotni kvůli švejkovské paexistenci kolaborovat s veksláky.") Milada je zase jeden blbý příklad, jak projebat dobrou snahu.

V obecnější rovině jde o to, co všechno lze dělat, když nesouhlasím se systémem? Smát se mu v závětří? Dělat svoji každodenní práci nebo některé „nabourávající" činnosti (a-noviny, přednášky, koncerty etc.) a říkat si, že systém rozežírám zevnitř? Není tohle větší či menší kolaborace, omezená na hru odporu, ale v zásadě bezpečná a nic neriskující? Není každý punker (taky bych jím chtěl být, mámo), anarchista a kontráš jen naivní snílek nebo sebelhář? Jak bojovat proti systému, kde politická garnitura určuje stádnost všech, aniž bychom se uchýlili k terorismu (jakkoliv to je termín establishmentu)? Opravdu není možné nic víc, než si pydlit tu svoji malou kokotí pavučinku a dělat, že dřív nebo později překryjeme celou louku?

OTÁZKA: Dobrý den, kdy konečně hodláte vy nemakačenka líný emigrovat někam mimo území ČR. Být to můj dům, tak se s Váma vůbec nepářu a z tý střechy Vás zkopnu.
Pracující občan.

ODPOVĚĎ: Podle platného buržoazního práva byste ale v tu chvíli byl zločinec vy, nikoliv squatter.

(online chat na www.idnes.cz, 01.07.2009 11:31)

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 7
puk
18. 07. 2009, 19:00:19
mam trochu jinej nazor, klidne si vyber, kdy pravidla dodrzis a kdy se na ne vyjebes a kdy se na ne odvolas, ale nervi, kdyz to pak nekdo udela taky a poskodi to prave tebe...

Odpověď uzivateli puk:
18. 07. 2009, 22:58:39
k!amm
to si děláš srandu, že jo? tím "někdo" myslíš třeba policajt?

bgt
17. 07. 2009, 08:45:32
taky souhlas

b2
16. 07. 2009, 21:21:00
moc pěknej článek. souhlasím s tebou - buď dodržuj pravidla (ať už jakkoliv nastavený) a nebo se na ně pak zpětně neodvolávej. jinak smrdíš pokrytectvím

maxim
14. 07. 2009, 13:49:05
Tak to se na hodně věcech shodnem, v podstatě k tomuhle popření a zviklání „binárního“ nebo „protikladného“ pohledu založeném na černé a bílé jsem chtěl dojít. Tohle je pohled, který je nepřijatelný a nepochopitelný pro většinu sociálně zmustrované masy i pro většinu těch, kteří zaujímají nějaký protipól. Nic není jednoznačné.

Na druhou stranu jsou tu pořád další pochybnosti. Kdo učinil „právo na bydlení“ jednou ze základních lidských potřeb? Kdo řekne, které pravidlo je smysluplné a které už ne, když se každej zakope v pragmatickým zákopu? Jestli já chci bydlet, proč bych měl chtít bydlet v domě někoho jiného? Jestliže uznám jednu interpretaci zákona, ale druhou ne, není to pokrytectví? Zákon, nebo spíš jeho interpretace jdou jiným (většinou opačným) směrem než snahy „alternativní kultury“, nebo ne?

Poukazovat na to, že systém sám a jeho vykonavatelé nejsou schopni dodržovat pravidla – to je sice dobrá snaha a zřejmě asi jediná možná, ale marná. Nechci říct beznadějná, ani se nechci dostat k donkichotským větrným hráblům, které by to celé zromantizovaly. Dá se ale u nás vůbec mluvit o nějakém „zásadním podrývání autority systému“? Stalo se nebo děje se někde něco takového?

A to jsme se záměrně vůbec nedostali k dalším proměnným jako jsou majitel Milady, personální složení zásahové jednotky, úřednické zásahy na katastru nebo kocábovy podnikatelské známosti a mediální využívání jakékoliv kauzy.
Díky za skvělou řeč!

k!amm
14. 07. 2009, 13:13:15
To, že squatteři v jednom ohledu porušují zákon (prej, já o zákonech nic moc nevím, jen to, že to jsou nějaký texty, který musí nejdřív někdo interpretovat a nějaká autorita pak vyhlásí, co je a není nezákonný) a v jiným ohledu na něj odkazují, leží spoustě lidem v žaludku. a já nechápu proč. co je na tom tak nepochopitelnýho?
chceš snad říct, že to, že neuznávaj jedno pravidlo, kterým se tahle společnost řídí, resp. podřazují ho jedný ze základních lidských potřeb (bydlení), musí automaticky znamenat, že budou odmítat všechny další, třeba smysluplný pravidla, jinak se nutně budou chovat nedůsledně? že je na jedný straně PRO a na druhý PROTI? binární opozice?
podle mě, pokud ty lidi měli pocit, že proti nim někdo postupoval nezákonně, tak ne že MŮŽOU proti tomu bojovat oficiální cestou (trestní oznámení), ale pokud chtěj být opravdu subverzivní, tak MUSEJ. vždyť poukazovat na to, že systém sám a vykonavatelé jeho moci nejsou schopný dodržovat pravidla, na kterejch stojí a který vnucuje ostatním, je přece zásadní podrývání autority systému. rozvraceč nemá žádnou jinou zásadu než rozkládat systém a jeho mocenský svody. opravdová subverze se nedá vtěsnat do jedný strany rovnice, jejíž protilehlou stranu tvoří systém; na ní se nevztahuje binární logika. jakákoli subverzivní aktivita musí k tomu, aby byla tím, čím chce být, splňovat jednu podmínku: musí být nesystémová a nesystematická. rozpory a paradoxy jsou její živnou půdou, je bytostně heterogenní. je rizomatická.
to, o čem je tu řeč, není žádnej souboj v ringu, červený boxerky proti modrejm - ale zápas nepřehlednýho hmyzího hemžení proti tělu, z něhož vyrůstaj končetiny symetricky po dvojicích.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek