Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Život je jako úplavice

Život je jako úplavice

neromán

autor: maxim horovic | 22. 03. 2009, 13:50:45 | návštěv: 3324 | reakcí: 4

Vuntroba se vracel domů a měl pocit, jako by v lese omládl. Ještě před hodinou byl zničen z celého dne, z té spousty rakviček, smetanových želé, Zyngrubových protivně šikovných tlustých rukou, ze zatuchlých důchodkyň okupujících stolky v jeho cukrovém království. Teď byl čerstvý, s palčivou chutí na sex, v bujaré náladě, kdy i vlastní starou vidíte jako playmate středovýchodního kosmu.

Vešel do domu a vytušil přidušené světlo, červený srpek stínu vybíhal po parketách až do předsíňky. Plavně zul škorně a nasál vůni vlastního těla, která ho vzrušovala ze všeho nejvíc, vlastní myšlenky jsou tím nejhorším vězením.

Zpívala. Zdálo se to neuvěřitelné, opravdu slyšel zpěv a hlas odpovídal jeho ne zrovna nejmladší ženě. „Miláčku, odlož pracovitou halenu a slož své rozprouděné tělo do mého klína, až tady slyším tvůj chtíč.“ Domem prostoupila melodie, tohle je bůh slasti, říkal si, pokud je možné hovořit o personifikaci chiméry. „Lásko, ta hudba, ten hymnus nesmrtelného vánku hraje pouze mono, potřebuji tvou touhu.“ A tak šel.

Chodba se podivně protahovala a Vuntroba znerzvózněl, čím rychleji šel, tím se tlumený cípek světla vzdaloval, podobně ubíhá pracovní doba, napadlo ho maně. Jeho údovité tělo trochu Zvadlo, zkusil natáhnout krok, jako atlet. Zastavil se, řekl Dost a dveře do ložnice stály před ním.

V rozlehlé posteli sedělo šest žen, všechny vypadaly jako jeho stará, ale přeci jen tu byly drobné odchylky. Dívaly se na něj, v plandavých kalhotách se tyčil jeho mužný stěžeň a slina, dosud odkapávající na košili, jak se snažil rychle sunout chodbou kupředu, teď kápla, v ozvěně špendlíkového ticha, na zem. Shovívavě si ho měřily. Cítil pižmo neznámého zvířete.

Na chvíli uvěřil tomu, že si to rozdá se všemi, ale myšlenka zhasla jako vlhký doutnák. Nejstaršířekla: jsem Goralie a tohle je mých pět sester, všechny jsme tvou ženou a zároveň tě podvádíme s každým tvorem týhle planety. Seš pro? Téměř nedýchal, ale přikývl. Tohle je Stromová, vedle Kundytnoucí, pak Kulemorná, dál Sněhobílá a nakonec nejmladší Ploskonohá. Jsi rád? Ten hlas, který byl i nebyl pronášen nahlas, byl jako mateřská náruč, nedalo se mu odporovat, nezbylo místo na pochyby.

Teď ti budeme každá vyprávět příběh. Až skončíme, pak se uvidí, co bude dál. Usaď se a opovaž se pohnout. Čas se smrštil a jediný, kdo by mohl přerušit naši hodinku, je ocas pitomého Zyngruby. Je na tobě, na co budeš více myslet. Foukla a ložnici objalo přítmí, nemotorně se posadil.

Piča morte de la corte, řekla Ploskonohá a roztáhla stehna, okna vesmíru dokořán. Můj příběh začíná tam, kde začínají všechny příběhy...

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 4
rozmberk
30. 04. 2009, 22:55:47
pičo to natočím

ck
25. 03. 2009, 23:13:01
hraje si na důležitýho a je vyhaslej.

cože
25. 03. 2009, 21:55:05

maxim opouští loď?! Co to má sakra znamenat?


vrať se mi
22. 03. 2009, 18:26:17
<!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek