Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Texty gorilích mužů

Texty gorilích mužů

OTK

autor: Peacer | 24. 02. 2009, 10:18:52 | návštěv: 4179 | reakcí: 2

Vytrhávat texty z kontextu hudby se může jevit jako nesmysl. V případě OTK to může platit dvojnásob, ale proč nezkusit slova vystavit tichu, prostě jim jen naslouchat a hádat se, jakou řečí k nám mluví... 

Richard Brautigan stvořil v románu V melounovém cukru svět sám pro sebe, podivný ráj na zemi s obří zeleninou, průzračnými potůčky plnými pstruhů a skleněnými rakvemi. V tomto světě žije podivně nekonfliktní komunita, v níž neexistují žádné rozpory, ta vesnice se jmenovala jáMOR...

Brautiganův román je jen bránou, prostřednictvím které můžeme vstoupit do světa písňových textů Ondřeje Ježka, v nichž se také realita tříští do magických fragmentů vyvolávajících znepokojivé okouzlení. Třeba taková Sona a kuva, zkřížená slova nebo nový živočišný druh? A není to jedno? Slova mají nekonečně mnoho významů a je jen záležitostí konvence, jaké významy si k nim přiřadíme.

Realita se v textech alba z roku 2003 mění jako v kaleidoskopu. Ondřej Ježek je jako vypravěč pohádek bez pointy, což je právě kouzlo jeho textů. Absence jednoduchého klíče k rozluštění vede k nesmyslnému pachtění se za významy, přitom stačí jen nastavit ucho slovům a nechat se unášet nadsmyslovými prostory. Šamanům se taky jen naslouchá, protože to, co vypráví, je nezpochybnitelné.

Od Sony a kuvy je to halucinační procházka Brautiganovskou krajinou, nekonfliktní a znepokojivou zároveň, kde je všechno možné: „Na větvi se zmítá sova, kterou sotva vidim tmou / na zádech ji visí kuna, kterou sotva vidim tmou / v kožichu ji visí klíště, který sotva vidim tmou / podivná to cesta byla, když jsem chodil za tebou.“ Jak příznačná je potom skladba Mezi prsty: „Potkali sme se na divnym světě / mám v ruce žábu a koště co mete / potkali sme se na divnym světě / a srdce tepe a tepe a tepe.“

V Brautiganově románu se také objevuje smrt, a když smrt, tak pořádná, aby se projevil kontrast k pastišovému ráji jáMORu... paralela k písni Pandořina lednička je nasnadě: „Oči mě pálí, zápěstí vykroucený v křečích, a křičím, / už nejsem první ani třetí, všude sou kanály a krysy, / oči mě pálí, nevím jak spát a jak zpátky / bodám si všechno možný co léčí, jen pavouci sou čím dál větší / a větší...“

Loňská deska Okolo je jako rozepsaný text skladby Mám svoji zemi rád z předchozího alba. Slova doslova protékají bookletem, musíš je zachytávat v paměti, jinak uniknou... Kreativita neuhýbá před upřímností: „Chceš bejt kreativní – a z toho slova je ti na blití / chceš bejt kreativní – a najednou se ti rozsvítí / řekněme, že tvůj život začíná plout v několika dalších rovinách“. O nedostatku kreativity ale nemůže být řeč – je to cesta krajinou (tvý duše?): „Někde v hloubi svýho mozku slyšíš: voskuj, voskuj...“

Paušalizovat nemá cenu, snad je tu jen větší jazyková vynalézavost, nekompromisní jako parafráze nějaký hymny v songu Krajina: „bory šumí po skalinách, vody hučí v dolinách / jen se z toho nezbláznit, jen se z toho nezbláznit“. Málokdo si vystačí s jedinou větou, zvlášť, když je ta věta dokonalá a je jí řečeno vše: „tenký lano svírám, pomalu se spouštím světu blíž, něco, co nejde odmítnout, něco co tiše letí tmou“ (Něco, co nejde odmítnout).

Nevím, jestli slova dokážou nést nějaké poselství, zvlášť v dnešní mnohomluvné době, snad o to víc potěší, že lo-fi vypravěčství OTK nepodléhá prázdným jazykovým hrátkám a přece jen říká dost na to, aby to nepřestávalo bavit: „i kdybys obešel celej svět / i kdybys prstů měl jenom šest / i palec pořád jde zatnout v pěst / domů víst nemusí cesta zpět.“


Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 2
animal
25. 02. 2009, 10:23:09
www.jamor.wbs.cz/

blbec
24. 02. 2009, 21:55:44
skvělej nápad. gratuluju a těším se na další díl.

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek