Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Mommy, I've had a bad day!

Mommy, I've had a bad day!

Lůzři nebo Zombíci?

autor: Jer_C | 11. 08. 2006, 14:57:49 | návštěv: 4212 | reakcí: 3

Paradox. Tak bych nazval to, co se stalo před měsícem na domácích koncertních pódiích. Kapely, o kterých hromadu let tajně sním, přijedou přeci jen do našich končin. Kde je háček? Obě zde hrají ve stejný den! Tomu se říká zákon schválnosti.

Určitě alespoň tušíte, že tu mluvím o vystoupeních dvou kultovních spolků devadesátých let, které svým soundem zásadně ovlivnily tvář indie-rocku, amerických skupinách Mudhoney a The Pixies. Prvně jmenovaná grupa si dala dostaveníčko v pražském klubu Roxy 14.7.2006, ta druhá v ten samý den na trenčínském festivalu Pohoda. (Má vůbec cenu mluvit o pražské zastávce Pixies v pražské Akropoli o den dříve, kde stál lístek litr a byl jen pro pár šťastlivců?)

Teď několik postřehů:

Mudhoney vesměs všichni přijali s nadšením, na Pixies se mnoho lidí dívá skrze prsty. Vyslechl jsem si i názory, že je to nejvíce přeceňovaná kapela devadesátých let, že na koncerty zombie se nechodí apod. Jak jsem již řekl, vnímám obě skupiny naprosto rovnocenně. Nesmyslné diskuze o tom, která kapela je přijatelná a která už ne a zaručené ideologické rady, proč to a to podpořit a tamto zase bojkotovat, přenechám jiným, zkušenějším.

A co jsem si nakonec vybral? Pixies na Pohodě. Myslete si o tom, co chcete. Vím, že jsem propásl seattleskou legendu. Ani nevíte, jak rád bych je viděl. Nicméně finance i časová náročnost rozhodly opět za mě. A stál koncert Pixies za to? Užil jsem si ho maximálně. Skvěle poskládaný playlist, i bezchybně odehraný set. Hold, profíci. Je to sice mrtvá kapela, která hraje 15 let staré songy, ale jsou to písničky, ke kterým mám silný vztah. Písně, které mě hudebně nasměrovaly úplně někam jinam. Jasně, uhádli jste to. Kdybych nezačal poslouchat Pixies, na nějaké Mudhoney bych nejspíš vůbec nenarazil. V jádru jsem hold pořád zasraný popař.

Při tvoření tohodle spisku poslouchám Superfuzz Bigmuff, řádně ohulený zvuk a je to prostě dokonalá deska. Když vidím video z pražského koncertu, musím zamáčknout slzu v oku, že jsem tam nebyl. Touch me, I'm sick! Ale není všem dnům konec, vím to...

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
Iwik
15. 08. 2007, 12:26:05
a já bohužel prosrala obě možnosti a to doslova...

crack
25. 09. 2006, 15:55:54
já byl zas na mudhoney a brečel sem jak malej kluk když jsem slyšel úvodní rytmy into the drink...pravá grungeová atmosféra. To už nikdy nezažiju ale můžu být ten, co řekne: "byl jsem u toho, viděl jsem grunge a ukradl jim playlist a koupil si předraženou placku"

noise_
21. 08. 2006, 18:15:23
jako koncert pixies v akropoli byl fakt luxusni...sem rad ze sem si je mohl poslechnout radsi v klubu nez venku(jinak nemam nic proti openum)

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek