Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Běsnění nebo básnění?

Běsnění nebo básnění?

Pondělní promítačky Filmového klubu

autor: Jer_C | 11. 06. 2006, 18:33:36 | návštěv: 4534 | reakcí: 3

Pondělí co pondělí po dobu necelého roku u nás v čajovně probíhal neoficiální filmový klub. Měsíc předem se vždy určilo téma, rozhodilo se, kdo který film uvede, natiskl se program a pak se pokud možno dodržoval. Za ten necelý rok jsme měli možnost shlédnout množství zajímavých snímků. Moc dobře si pamatuju na zahájení, první promítání, s Tarkovského velkofilmem Andrej Rublev. Na tříapůlhodinový opus se nás sešlo zhruba 20, na konci zůstala sotva polovina. Postupem času se osazenstvo promítaček ustálilo na nevelkém počtu asi deseti lidí, občas někdo přibyl, někdo odpadl...

Po prvním tématickém celku - filmy ruského (lépe řečeno sovětského) režiséra Tarkovského, následovaly dva filmy Darrena Aranofského - apokalyptická beznaděj Requiem za sen a neméně bezútěšný snímek Pi. Prvně jmenovaný film mě přivedl k skvělému spisovateli Hubertu Selbymu, podle jehož stejnojmenné knihy je film natočen. Na doporučení maxima jsem od něj četl ještě Poslední odbočku na Brooklyn, syrově brutální pohled na realitu okraje americké společnosti. Vraťme se ale k filmům.

Další na programu bylo téma hudební. Shlédli jsme snímek Ray o legendárním soulovém zpěvákovi Ray Charlesovi, který se sám na filmu podílel a krátce po jeho dokončení zemřel. Následovala pro mě téměř kultovní Zeď, známý to "videoklip" k pinkfloydovskému dvojalbu The Wall. Dokumentem o Kusturicově kapele No Smoking Orchestra plynule navázal další tématický celek - filmy Emira Kusturicy.

Jako první byla na programu mistrovská balada z cikánského prostředí Dům na pověšení, dále pak "slovanský pohled na Ameriku" Arizona Dream a výtečný Underground - Kusturicovo účtování s poválečnými dějinami Jugoslávie, kde ostře kritizuje Spojence. Následoval asi nejznámější režisérův snímek Černá kočka, bílý kocour a celou chroonologickou přehlídku zakončil jeho nejnovější snímek Život je zázrak.

K svátku Tibetu jsme si promítli indický snímek Samsara a když už jsme byli v té Asii, zůstali jsme. Přesunuli jsme se na japonské ostrovy a další téma bylo jasné - japonské animované filmy. Final Fantasy jsem viděl svého času v kině a moc mě tento žánr nebere, vynechávám. Začal jsem se zajímat spíše o dokumenty, takže jsem pondělní filmy často vynechával. Navštívil jsem např. ostravskou zasávku festivalu Jeden svět, kde mě dostal především strhující dokument o čečenské ženské organizaci Válečné echo, která dokumentuje místní neúnosnou válečnou situaci. Další výtečný dokument z tohoto okruhu dovezli do novojičínské čajovny zástupci brněnského NESEHNUTÍ o pár měsíců později, o tom jsem ostatně už psal v samostatném článku.

Celý filmový klub vyvrcholil nápadem uspořádat Filmovou noc v prostorách novojičínského Gymnázia. Ta nakonec úspěšně proběhla tento pátek, resp. v noci z pátku na sobotu. O tom už ale v samostatném článku.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 3
smookey3
13. 06. 2006, 12:27:56
Jojo...chodit z pivka rovnou na filmy a jeste se nestarat o nocleh...BALADA!

kunt
12. 06. 2006, 00:59:37
filmovy klub byl hodně povedena věc, po některých filmech jsem měl sice pocit že jsem z nich vyčerpany vic než ze školy, ale určitě to stalo za to. Díky za něj...

Max-Wesslo
11. 06. 2006, 23:08:49
jojo, zacinat na tarkovskem, to je silna kava :) jeho zrcadlo me jeste rok po shlednuti stale pronasleduje

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek