Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

Nešel by ses projít?

Nešel by ses projít?

Porno-povídka

autor: maxim horovic | 15. 05. 2006, 21:39:51 | návštěv: 13410 | reakcí: 15

- Kdo to je? Ta co s ní odešel?

- Řikaj jí Sjéra Madre, ale nevim, co je zač.

Podíval se do piva a projel zrakem celej podnik. Ten druhej ho sledoval.

- Říká se o ní, že jí prej fantasmagoricky voní káča. A prej to ráda jenom ve stoje.

- Kdo řikal?

- Před týdnem, když sem šel pro macešky k Pokérovaný, tak se o tom bavili sekáči z jižního pólu. Zaslech sem, že vyhlásila soutěž, kdo zůstane nejdýl s ptákem nataženým přes koleje. Vypadalo to, že sou mimo, ale něco podobnýho vyprávěl Mlok, když somroval na lahváče.

Kolem prošla dívenka v tykvovitých šatičkách, ztratila se mu za rohem.

- Co o ní ještě řikali?, naklonil se přes stůl. Představoval si, jak by ji, spoutané, zavázal oči a zašel pro kocoura. Vždycky ho vzrušovaly ty nejdebilnější pornofilmy, věděl to o sobě.

Venku končil jarní ohřev betonových sadů, tyčily se komíny a třešňové květy zvolna uvadaly. Dole ve městě to bylo cítit namíchaným tabákem a očekáváním. Psi pobíhali kolem popelnic, ale věděli, že zase až ráno.

- Počkej počkej, au, brzdi vole. Dřeš mě o zeď. Přestaň. Klídek, odstup o kousek dál a pořádně si mě chyť. Podívej se mi do očí. Tak co, zvládneš to? Ne, tam dolů se nedívej, tam je všecko dobrý. Dívej se na mě. Nechci se zranit, nechci bejt dodrápaná jak z výletu do ZOO a chci, aby to bylo hezký. Chápeš? Takže se nadechni, posuň si mě výš a počkej, až se dotknu špičky. Pak rychle vsuneš. Jasný?

Připadal si jak idiot. Dělám to kurva poprvé, nebo si ze mě dělá prdel? Kdo to vůbec je? Tady sem se narodil a voprcal co zatleskalo pyskama o sebe. Ale díval se do těch jejích magnetů, soustředil se jenom na její oči, hluboké jak letní skok do nočního rybníka. Zapomínal čí je.

- A hned, jak mi vrazíš čmeláka do blizny, poslouchej mě, s prvním centimetrem se hned rozběhneš, dolů k nádraží a poběžíš, aspoň pět set metrů! Zvládneš to? Tak pojď.

Voněla jemným trpkým parfémem a kolem nich se pomalounku zvedal pižmový oblak, chvěly se mu nozdry a její zornice svařovaly nádoby na extázi na jeho sítnicích. Najednou nabobtnal, ve zlomku vteřiny ucítil měkký dotek jako by její klitoris měl jazyk, vnořil se na půl palce a setiny se rozpadly do slastného tření, v těle se rozezněl hoboj a dřív než přišla myšlenka, rozběhl se rozpukaným asfaltem dolů, polotmou alejí domků, byl v ní čím dál hlouběji, na dásních podvečerní vzduch. Nezačala zpívat?

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 15
šašek
28. 02. 2009, 15:56:16
malem si mi postavil curaka, pico!

ne, dobry. fakt.

xXx
2. 09. 2008, 13:01:09
bez oplzlosti a vulgárnosti? ha ha...ať žije "poetický" sexismus ...

jb
8. 06. 2008, 17:00:11
jako povídka trochu nejasný,ale jako poezie je to maso!

nebel(r)
28. 06. 2007, 21:33:14
tak tohle zni hodne dobre, i pres tu perverznost,protoze dobre voleny slova to uhlazujou a davaj tomu luxusnost.

sarka
18. 04. 2007, 13:40:03
ahoj

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek