Vítejte na DIYCORE.NET

HLAVNÍ MENU

HLAVNÍ RUBRIKY

UŽITEČNÉ

KOLABORACE

UŽIVATELSKÁ SEKCE

DIYCORE.NET

VYHLEDÁVÁNÍ

TWITTER

RSS

DESKA MĚSÍCE

PÍŠOU JINDE

SAPORT

- - - - - - - - - - - - BLOK - - - - - - - - - - - -

NEJLEPŠÍ (A NEJHORŠÍ)

NEJLEPŠÍ (A NEJHORŠÍ)

aneb Anketa bezmála přelomová

autor: maxim | 19. 01. 2011, 16:13:51 | návštěv: 4304 | reakcí: 1

PŘIDALOVI (MMM, ABBA, DRACULA FARMERS)

NEJLEPŠÍ

Koncert italské kapely TROUBLE VS. GLUE a hlavně seznámení s jejími členy Maru a Tonim.

NEJHORŠÍ

Smrt našeho milovaného morčete.

BRO (FULL MOON, DIYCORE, KOJENEC KAPŘÍK ETC.)

NEJLEPŠÍ

Nejlepší je letos Denver. Druhou polovinu roku jsem strávil prakticky celou s divnokántry, které z toho města místopisně vzešlo. Podlehl jsem Tarantelle s Kal Cahoone, 16 Horsepower i Woven Hand a Lilium, the Denver Gentlemen a the Denver Broncos, Slim Cessna’s Auto Club, Munlymu s the Lupercalians a všem ostatním projektům a kapelám, kterým se Jay Munly věnuje nebo -oval. V následujícím půlroce na tom nemíním nic měnit a pokud mi ani potom ze zad nevyroste biobanjo, budu to považovat za svoji green card a jednosměrnou letenku do Colorada.

NEJHORŠÍ

To nevím, myslím bíle, svinstvo vypouštím. Jako nejhorší (čti největší opruz) mi tak vychází další selhání v cestě za úspěchem: milovat pouze ty, kteří si lásku zaslouží.

DAV (MOTHER, TRANSWAGGON)

NEJLEPŠÍ

Nejlepší byl Čertův mlejn, Děti deště + Paprsky ing. Garina v Crossu a samozřejmě Calvera ve Zbrojovce!

NEJHORŠÍ

Na nejhorší seru, elegantní chcaní všem!

BANÁN (LAHAR, PHOENIX II)

NEJLEPŠÍ

Každej rozbitej nácek.

NEJHORŠÍ

Zkurvenej Facebook.

APAČKA (FULL MOON, KYEO)

NEJLEPŠÍ

Nad pomíjivostí nejlepšího všeho jsou lidi. Nemyslím jen rodinu, přátele, lásky a tzv. soulmates (záměrně používám pouze orientační termíny), které milujete, věříte jim a stojíte při nich a oni při vás, ať se děje cokoliv, mnohdy beze slov a potřeby vysvětlovat každou básnickou zkratku, ale i osoby, s jejichž životy se ty vaše protnou jenom na okamžik, ale zato zásadně, nevratně nebo osudově. Daleko nebo blízko. Nejlepší byly chvíle s nima, a to i když jsem byla v okruhu mnoha kilometrů úplně sama. „It's the smell of hot summertime trash. It's the city noise of a busy street. It's a train derailed and two car head-on freeway crash each time we meet.“

NEJHORŠÍ

Nad pomíjivostí nejhoršího všeho jsou, jo, lidi. Jak mi jednou bezelstně řekl Bourek, vztahy se kurví a já jsem nad tím letos dost přemýšlela. Nad tím, jestli je to opravdu tak normální a samozřejmý a jen já jsem opožděná v chápání, nad tím, kolik špíny takovej „zkurvenej vztah“ unese, kolikrát místo odpovědi nebo obrany jen suše polknete (a co je hrdost a co už je zbabělost) a jestli vás to ve finále udělá lepším člověkem, a nad tím, jestli je v pořádku dát všechnu vinu nakonec sobě (aby jen na vás záleželo, jestli se jí někdy zbavíte a jak). Nejhorší letos byly chvíle, kdy jsem hledala odpovědi, nemohla si vzpomenout na vůbec nic hezkýho, jako by ani nebylo, a smutný přiznání, že lituju a kdybych to mohla vzít zpátky, vezmu. Akorát to už nejde. „Oh, there I go, showing off again, self-impressed by how well I can put myself down!“

TWIGGY (CRUSTY BOOKING)

NEJLEPŠÍ

31. 12. 2010 – Fucking Silvester U CRUSTYHO strávený s kapelami AUSITOT MORT (France) a HEAVEN IN HER ARMS (Japonsko) = mega alko terrrrorism.

NEJHORŠÍ

Nebudem si kaziť náladu... :)

CRACK (SOCIAL PARTY)

NEJLEPŠÍ

Nejlepších věcí je vždycky tak nějak víc. Z osobního života mě teď nic moc nenapadá, snad jenom, že jsem letos potkal docela dost příjemnejch lidí. Furt se držím ve škole. Všechno jde tak nějak nahoru. I když některých položek se to netýká (minimálně prachy, žejo). Povedlo se mi vytvořit si vztah k asfaltovým plackám, což ale zase nebylo tak těžký. Viděl jsem pár skvělejch filmů, které ale byly natočený v různých dobách (2010 ani jeden). Knížek se mi do hlavy taky podařilo pár nacpat, ale protože čtu mrtvé autory, tak o žádných novinkách nemůže být řeč. Snad jenom nutno zmínit ten časák Full Moon, ze kterého jsem měl upřímnou radost. Po pár číslech mě ta radost přešla, ale byl jsem rád, že mám co číst ve vlaku. Teď už mi nepřipadá dobrý ani do toho vlaku. Nějak se mi z toho vytratila nějaká kvalita. V hudbě je to ale zase něco jinýho. Se Sociálama jsme se dostali na dost zajímavejch koncertů, takže o dobrou muziku není nouze. Tady musím vypíchnout kapely, který mě fakt na živo dostali: In The Hearts of Emperors ze Švédska – temná záležitost, doom jak prase. Mladý fajn kluci, co rozbořili Discentrum v Praze. Potom určitě Kanaďani Trigger Effect, který pro mě definovali, co vlastně znamená ta správná punková drzost. Djevara z Anglie – čistej mix Fugazi, Refused, RATM a Converge. Fakt. Don Vito byli taky hodně šílený. Z českých kapel mě příjemně překvapili I killed many people for money, Bob, Po slepu na cestě, Sin of Lilith, Nullus Sum... A z desek třeba Wollongong, Mother nebo Kylesa.

NEJHORŠÍ

Nejhorší co mě letos potkalo: nevim, tady si musím zamést před vlastním prahem. Kdybych nebyl línej debil, mohl bych být jinde, no ale nevadí. Dál bych chtěl vypíchnout celej Bandzone. Ten nápad byl asi dobrej, ale sere mě, že se z „klubové scény“ stala fakt Bandzone scéna. Kapel jak sraček, miliony fanoušků a na koncertech pustoprázdno. Lokální kapely táhnou, na tom není nic divnýho, ale pak zastiňujou ty neznámé, které jsou tisíckrát lepší (viz nepodařenej koncert olomouckejch kapel, na které přišli asi dva lidi a ty kapely si to fakt nezasloužily). Taky jsem potkal pár lidí, pro který je Silver Rocket fórum oáza, ze které čerpají svoje postoje ke všemu. A co se na fóru neprobere, na to názor nemají. To je pak těžký. Víc mě asi nenapadá.

ARAN (SILVER ROCKET, GNU, ARAN EPOCHAL ETC.)

NEJLEPŠÍ

Nejlepší byli v roce 2010 Holubové. Nejenže mají skvělou kapelu Kontroll (představte si něco mezi Godheadsilo, Lightning Bolt, Unwound a Lowercase) – stihli udělat další parádní festival V brance, odkoučovat spoustu zápasů dorostenců SK Bečváry a napsat z nich parádní reporty, no a navrch rozjeli ještě klub Holubník. A Holubník – to je vynikající místo, kterýho bysme si měli všichni vážit. Amen.

NEJHORŠÍ

A nejhorší v roce 2010 bylo, jak si SaDE vytřeli prdel se Silver Rocket a ještě nám u toho lhali do ksichtu. Poučení pro příště – už nebudeme vydávat americký kapely. Díky za cennou zkušenost tzv. k nezaplacení.

VÁŠA (OR, HLUCH CREW)

NEJLEPŠÍ

Za nejlepší okamžiky považuju všechny chvíle strávený s kumpánama z Hluchu, nejvíc bych ale vyzdvihl koncert The Catalyst v Klubovně. To jsem měl tři dny po úspěšný maturitě a na prosluněný zahrádce Klubovny jsem si dal Kombajnérku. A pak přišla jatka vevnitř, v cca deseti lidech, zbytek čuměl na hokej, ale my si to strašně moc užili. Bylo i pár dalších krásnejch zážitků, ale asi nemá cenu, je tu vyjmenovávat.

NEJHORŠÍ

Tohle byl upřímně hodně blbej rok, ale přes všechny zasraný věci, co se letos staly, musim říct, že ze všeho nejhorší je, když si člověk uvědomí vlastní pitomost, debilitu, to, že se chová jak píčus a to, že za ty věci často může sám. A že se snaží něco dělat (nejen se sebou), ale je hrozně moc složitý tu káru sraček roztlačit a hodit do hajzlu.

VÍT HOLUB (KONTROLL, HOLUBNÍK)

NEJLEPŠÍ

Každý šukání.

NEJHORŠÍ

Kdykoliv sem dýl jak dva dny nějakym způsobem indisponovanej a nemůžu dělat všechno, co vždycky jinak dělám (a nemyslim tim jenom šukání, hehe).

TROJKA (RAW EZINE)

NEJLEPŠÍ

Odehraný koncert s Common Enemy na Sedmičce.

NEJHORŠÍ

Probuzení s rozbitou držkou, aniž bych pořádně věděl, jak se to všechno semlelo.

BOUREK (SILVER ROCKET, BONUS, PLUGNPLAY ETC.)

NEJLEPŠÍ

Pokaždý, když jsem cejtil atmosféru živýho společenství. Takže třeba na SR Summer Showcase v Brně, na Vrahu při For Liberation festu, na Mayday festivalu, na Poslední Jelení, na otvíračce Rekomanda, na Půlce na Gender Fuck benefitu...

NEJHORŠÍ

Vždycky když jsem narazil na ovce. Nejhorší z toho bylo publikum při koncertě Tázoka na Hiphop Kempu.

JUDITKA (HLUCH CREW)

NEJLEPŠÍ

Ležíme na chodníku před Klubem V Jelení, popíjíme točenou kofolu a z otevřenejch klubovejch oken se line naprosto nahlas Sinaloa. Je začátek léta, maturita i jiný blbosti jsou zdárně hotový, vrátily jsme se právě z tejdenního stopovýho putování po ČR a za chvíli by se měly začít trousit kapely. Jelení zažívá poslední záblesky, my jsme u toho a jsou to nejlepší momenty léta.

NEJHORŠÍ

Nevím, 2010 zmar roztomile rezonoval celým rokem. Možná letošní pozdní podzim byl nejhorší zážitek sám o sobě.

PEACER (DIYCORE)

NEJLEPŠÍ

Nejlepší je, když doděláš školu a zjistíš, že ti ty roky byly úplně k ničemu a že si měl dělat něco úplně jinýho (možná jinej obor, haha...). Na druhou stranu jsem si uvědomil tu zvláštní obrovskou svobodu, ve který vlastně všichni žijeme a pořád remcáme, že to není ono, protože nikoho nezajímá, co máš za školu, nikoho nezajímá, co seš zač a co máš za sebou, ale jde o to, kolik peněz dokážeš z lidí vytáhnout, koho dokážeš obalamutit. Řek’ jsem si, že v tomhle jet nechci a zatím mně to vychází, zatím nacházím alternativy, i když žiju bez dlouhodobý perspektivy. Tohle je fakt můj nejsilnější zážitek roku 2010, uvidíme za rok.

NEJHORŠÍ

Dělo se spousta špatnejch věcí, to je pravda. Ale už dlouho mě sere chování děcek na Hiphop Kempu a v jeho okolí, loni to nebyla žádná výjimka. Tolik bordelu okolo silnice natahanýho z kauflandů, mekáčů a dalších obchůdků, který má tahle sorta debilů v oblibě, není na žádný akci, která se na hradeckým letišti koná (myslím teď hlavně na Rock for People). Je to směšný, když ti pak na podiu vyfintěnej chlápek s parádním kšiltem valí do hlavy, jak je svět strašně špatnej, nespravedlivej a vůbec, že to stojí za hovno. Škoda mluvit, ale to si pište, že tenhle rok na pořádek v okolí zas dohlídnu!

PALO (MMM, STEVIE BRUFEN)

NEJLEPŠÍ

Když má člověk vybrat jen jeden, tak tu první asociaci. Hrátky postmoderního světa, blbství po moravskočesku, kouzlo omylu: mé ztracené dítě, takzvaný „zin“ Kilroy Was Here na výstavě BigMag. Inu, život je podivná švadlena.

NEJHORŠÍ

Vypadnutí z koloběhu jistého kruhu undergroundu ruku v ruce se zjištěním, že žiju v pětiletkách. Ale dneska (4. ledna) zrovna tahle končí. S nadějí vzhlížím k té přicházející a doufám, že to, co vidím, není kolonoskopie.

TODD (WOLLONGONG, SILVER ROCKET, UNKILLED WORKER)

NEJHORŠÍ

Celkové mediální prezentace a sdělení lidí a různých skupin „ve scéně“: Tak dobře. Letos, dvě dekády po svém zrození široce otevřená síť Internetu zemřela, protože většina světa chce pohodlí a už není důvod upozorňovat na pokrytectví v používání korporátních kanálů v komunikaci o nezávislé hudbě. Zvolila se jednoduchost aplikací, poskytující soukromé megakoncerny (Facebook, Twitter, Skype atd.) jako legitimní kanály pro „nezávislou“ činnost. Fajn. Ani mě to nepřekvapuje. Ale co je daleko smutnější, jak „nezávislí“ hudební aktéři (ať o sobě říkají, co chtějí, slovo punk není na místě), tvářící se naprosto vážně, eticky čistě, zázrační a hodní, jak chuďasové a poctivci ke štěstí a bohatství přišli. Jako v té nejroztomilejší americké pohádce. Běžně používají nejošklivější a nejhnusnější praktiky marketingového průmyslu a je to všeobecně akceptováno. Nebo nepoznáno? Naprosto zveličené a lživé (ale přesvědčivé!) „tiskovky“ o sobě do různých médií, dárky a guestlisty pro „přátelské“ novináře a lidi, kteří jim zvednou ego – na tyhle praktiky jsme zvyklí, není to nic nového pod sluncem. Ale když se podíváme na ty nucené registrace e-mailů výměnou za obsah, vyvolávání umělých konfliktů na různých strategicky zvolených viditelných virtuálních místech (často podpořeno příspěvky prostřednictvím pseudonymů, aby pak na to mohli „reagovat”), aby získali pozornost ke svým projektům a osobám, fanatické sledování IP adres a následné sociální vyloučení na základě anonymních příspěvků, neustálé bombardování kontaktů v sociálních médiích o svých projektech a jak jsou velice skromní a taky náhodou zatraceně dobří... Zkrátka dneska to už není, JESTLI používáš „the tools of the man“, ale JAK je používáš. Kdo by čekal, že smrt masových médií a fragmentace publika bude znamenat takovou fragmentaci v etice? Jasně, klidně budeme používat ty komerční praktiky, pro které jsme vždycky nesnášeli mainstream, hele, je to v pohodě, protože to děláme my a my jsme „punk“! Reklamní a marketingoví exekutivci tvářící se jako nezávislí rockeři jsou v Čechách jako mor. Výsledkem je, že dneska máme to samé hovno, co bylo v minulosti – lidi, kteří udělají cokoliv, aby něco prodali, hrajou si s tvou inteligencí, nemají vůbec smysl pro morálku, ale jsou schopní podat ti opačné sdělení, a to sakra dobře.

NEJLEPŠÍ

Unpeople se drží dál: existujou lidi, kteří žijou v izolaci daleko od velkého města, obklopeni hrozně konzervativními podmínkami, nemají žádné schopnosti v oblasti digitálních médií, nemají vysokou školu, žádné finanční zdroje, neznají pražské novináře nebo jakoukoliv smetánku vůbec, nemůžou najít lidi, s kterými můžou založit kapelu, ani neexistuje možnost, kde mít zkušebnu, třeba trpí sociálními fobiemi, o kterých ani nevědí a prostě si myslí, že jsou „divní“, často ani nemají práci nebo ji mají, ale nic jim nedává a každý den tam chodí s takovou nechutí, že si musí vypěstovat závislost na alkoholu nebo jiné droze, jen aby to zvládli, neznají podobné lidi, neexistuje scéna, neexistuje naděje. Pozitivem je, že tihle lidé nekoupí zbraně, nezajdou do místních obchodů a nezačnou střílet z frustrace, když slyší furt dokola, jaké je to vlastně všechno jednoduché, a že to může dělat každý.

Vaše Reakce

Výpis pěti nejnovějších reakcí. Celkem reakcí k tomuto článku: 1
jou
18. 01. 2012, 17:16:39
NEJLEPŠÍ

jak si sade vytreli prdel se silver rocket

SPOKOJÍZDA

spojizda obrázek

SLOUPEK

tamas

Nadřazenost státu podepřeného západním kapitálem měla do sedmdesátých let za následek hluboké změny. Ty byly umožněny jednak vyhlazením velmi malého kapitalistického sektoru během první poloviny dvacátých let v SSSR a mezi lety 1945 až 1948 na nově získaných územích. A dále – a to především – nově vybudovaným mohutným moderním hospodářstvím. Převládající sociální skutečnost staré východní Evropy – rozsáhlé velkostatky stále vlastněné aristokracií a církví a vedle toho ta nejhorší rolnická bída – zmizela beze stopy. Máme před sebou městské společnosti, kde většina lidí, dřívějších rolníků, později průmyslových dělníků, dnes „jen lidí“, žije na obrovských sídlištích postavených všude podle stejných plánů, od Šanghaje až po Prahu a Lublaň. A žije tam dosud, jenomže továrny jsou zavřené a lidé jsou většinou nezaměstnaní nebo důchodci. Pachuť porážky je neklamná.

G. M. Tamás

SUPPORT SONGS

TLAČENKA

web: CrosseR | grafika: wewerca | neřešte autorská práva, vždy uvádějte zdroj!
spodni obrazek