:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
A2 mám rád, máloco z trafiky se dá číst, natož brát vážně. Když řekli, že rozjedou seriál o subkulturách, byl jsem nedočkavý, možná ten vítr slyší i další. Jenže jednotlivé díly jsou buď pojaty jako rozhovory (nevím, jak můžou hardcore pořešit rozhovorem s jedním maníkem, i když to je samotný Banánvole) nebo povrchní jednostránkové povídačky, jakýsi chabý, zběžný průzkum, nahození tématu. Kdybych četl Vlastu, neseru se.
Na začátku srpna došlo i na fanziny (prej i ziny). Jeden citát univerzitního profesora, odkaz na starší článek v A2, něco základní osvěty a zbytek reklama na sajt, který prý ziny dává dohromady. Podepsanej Jakub Mračno. Tři sloupky, půl strana a nějaké ty obaly. Smysl mi uniká.
„Proto vznikl nápad zachránit střípky nezávislých, často dosti brutálních subkulturních nosičů i do budoucna. Cílem je najít a do databáze založit v podstatě jakýkoliv časopisecký počin, který se alespoň v počátku své existence vymykal mainstreamu." (A2) Tomu říkám posun, tuhle definici bych raději ani nerozebíral, ale tleskám té snůšce klišovitých spojení. Pořád se bavíme o samizdatu a fanzinech?
„BigMag.cz je databáze časopisů, které jsou jinak těžko k nalezení, protože nikdy nebyly na stáncích ve výšce očí. Nejspíš nebyly na stáncích vůbec a do třídy je nosili cool spolužáci." (www.bigmag.cz) Živlu mám doma asi dvacet čísel, Hype sem taky zkoušel, ale kluci byli příliš velcí bourácí a jejich žalud byl moc kluzkej. Možná máme u nás jiné trafiky, ale tyhle časáky jsou úplně nejvýš, páč pani stejně ví, že tam poleze jednou za uherák a do třídy to nosí leda pitomeček, kterej už neví, jak by se ztrapnil, a tak zkouší hru na světáka.
Sajt Bigmag založili Najbrt, Vašák a Nanoru, takže tlačej svoje časáky, chápu. Onanie, ale honím taky, doufám že výstava podzemních a „nezávislých tiskovin" vyjde. Je fakt, že se tam může shromáždit hodně zajímavých věcí a že taky přijedu. Ale nic to nemění na tom, že tu někdo chčije na chodník a možná si sundá i nohavice.
Jasně, číro mám i na ptáku a jsem vztahovačný, protože jsem mistr světa mezi punkery. Ale co má společného se samizdatem Živel, Hype nebo Xmag (iMEDIA), to mi uniká, možná by to věděl pan nakladatel. V jedné větě zmínit Cinepur (vydává Famu) a How Can Limo Kid Kill Your Dreams?, tomu říkám souvislost a získávání publika.
Říkám, že když Future of the left zpívaj Land of my formers, rozumím tomu a věřím. A když v reklamě zazní: „aby vaše dítě bylo zdravé, musí mít dostatek nasycených aminokyselin", ani se nezamýšlím, co tím bog myslel. Název je značka a ta symbol, očekávání a obsah schází, pokud to není rovnou vyjebané šméčko.


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd