- - - - - - - CO SE MI HONÍ HLAVOU - - - - - - -

Ona se mi honí hlavou strašná spousta věcí. Aspoň je tam teda cítím, svině jedny, musí tam být. A trůní tomu takový zvláštní neurčitý pocit, že bych měl něco dělat - cokoliv, třeba najít si stálou práci... Nebo se neožrat, když mám jít na pohovor k ní. Nereálné. No, tak se aspoň ožrat míň, abych dokázal kontrolovat svoje činy. Nicméně ta práce byla stejně kapitalistický mor, tak jsem za to ve výsledku rád. Kapitalisti, ti jsou ze všeho nejhorší, ty potvory vám vlezou všude. A mají přitom úsměv přes půl tváře a zhoubnou touhu po penězích a vlastním mercedesu. A úplně nejhorší je, že ty svině jsou i v hudbě. Občas to slyším, kecy o prosazení, asertivitě a světské slávě. Jako ono je to normální, takový pocit je asi v každém z nás, ale jsou určité hranice, za který se nechodí. Jinak, já mám dvě kapely. Bohužel jim věnuju míň času, než by si zasloužily (a to mám přitom v plánu si založit asi ještě tucet dalších). Nemám vlastní aparát a na koncertech prochlastám většinou chlast nejen sobě, ale i zbytku kapely. Nicméně přes to všechno se kdoví proč zdá, že mě mají ti kluci docela rádi. A za to jsem rád a takhle mně to úplně stačí. „Ať žije portugalský král!"

Wojciech (have.to.be.distanced)

Otevírá se přede mnou další etapa života. Dívají se na mě zvrchu a ukazují si prstem, slyším ty hlasy a přitom necítím, že by se něco měnilo. Pořád je to o tom samém: jen nastavit krk a neuhnout. Čekat, kdo nastaví nůž první, kdo se první zasměje, vyhrává. Je tak zvláštní v téhle době za něco bojovat, a proto jdeme proti sobě. Jakékoliv sounáležitosti nasrat, v popředí jsem jen já. Bojuji sám za sebe. Žene to kupředu a utužuje, víc nic. Stavím si před sebe jednu velkou zeď, kterou neplánuji zbořit. Je to jen o přežití s každodenní otázkou, kým vůbec jsem - vím, že na to mám, jen si nejsem jist, jestli zrovna tohle chci. Připouštím, vidím u všech ten pohled říkající "jsem víc než ty", stíhá mě paranoia a tak trochu nemám rád právě každého z vás. Nesejde přeci na tom, jestli máš sílu mluvit, stačí, že nejsi zrovna takový jako já. Existuje totiž jenom jedna pravda a tu máme my. Chtěl by ses nadechnout? Vítej v tomhle světě, kde jsi jen ztracené dítě, co za zavřené oči skrylo si svůj svět.

Ersian

Čau. Jmenuju se Honza a na účtě mám 43 korun. Už docela dlouho. Nedávno mě vyhodili z brigády. Na školu jsem se celkem vykašlal a do práce mě nejspíš nevzali. Ach, ty peníze. Jídlo není problém sehnat, když znáte ty správný lidi (Vojta, Andrea, Jana, Klára a tak). Horší je to s bydlením. No, pořád mám svoji plachtu! Nejvíc mě samozřejmě serou ty promeškaný akce. Viz nedávné setkání celýho podsvětí v pražským Matrixu, na který sem se nemohl dostavit (tak sem si aspoň zahrál kapesní kulečník, ale to není úplně ono) Ještě, že jsem byl dřív tak prozíravej a vetřel se do kapely k perspektivnímu Italovi. Hrát sice neumím (v kapele sem asi tak důležitej jako automat na kondomy ve... znáte to), ale aspoň se o prázdninách podívám na pěkný místa. Třeba do Peníkova. Tam to bylo moc pěkný. Šnečí farma, rybník, spooousta hulení, poníci trsající do "rytmu" Napalmed a podobně. Byli na nás moc hodní. Taky jsme dostali dost peněz, za což jsem, jak snad chápete, moc vděčnej. Zítra se chystáme na Sun Wu Kung fest. Minule mi to nevyšlo, protože jsem, překvapivě, neměl prachy. Teď tam snad na kapelní náklady nějak doplavu. Lidi, který to pořádaj, jsou v podstatě svatí. V kostech cítím, že se konečně budu schopnej pozitivně opít. Dál... Docela se těším na SRSS (v Brně, tý jo, kdo by to byl řek ...a ve zbrojovce, wow). Jako nerozumím tomu, proč se všichni snaží dostat na jakejsi megafestival do Katowic, na nějaký Dinosaury a Black Heart cosi. To si asi nevšimli, že v tom samým termínu by se mohli podívat, jakou mají Human Steak parádní formu a třeba poprosit o autogram Máňu, bubeníka z Le Christů. Na jediným místě! Navíc, dostalo se ke mně, že Stevie Brufen si pro nás přichystali ryze intelektuální projekci. A vůbec. Pozítří mám narozky, tak mi pošlete prachy. Zdar.

terrifique (Oswaldovi)

Když tak přemýšlím nad touto sezónou, střídají se ve mně návaly štěstí a vzteku. Každý začátek sezóny je super, protože si všichni odpočali a nikdo pořádně neví, co ho čeká. Na druhé straně konce jsou příšerné, tam už všichni odpočítávají každou minutu, hodinu, den a nemůžou se dočkat, až vyjdou z divadla s vědomím, že tam dva měsíce nebudou muset jít. Slušelo by se říct, že tahle sezóna byla dobrá, neboť jsem dostala hlavní roli v baletu Kráska a Zvíře a takovou příležitost nedostane každý. Jenže mám pocit, že mi to ubralo více života, než udělalo radosti. Lidská závist je hnus a těžko se s ní bojuje. Nakonec jsem to zvládla a byla se sebou spokojená, ať si říká kdo chce, co chce. Mnoho lidí, kteří se toho představení zúčastnili, bylo nadšených a překvapených, že se nejedná o balet jako takový, ale o taneční fantazii, ve které si každý člověk přijde na své. Chtěla bych poukázat na to, že hudbu napsal Michal Pavlíček. Přijde vám divné, že rocker píše hudbu pro balet? Divné to není, balet není jen o klasické hudbě a špičkách. V dnešní době je balet obrovská všehochuť, což je úžasné. Mladý i starý si najde, co se mu líbí, a nebude usínat. Jako když se chodívalo do divadla z donucení...

Jana Kalinská (Členka baletního souboru divadla J. K. Tyla v Plzni )

V kůži ještě pořád pálí historicky první zářez a vrací mi na mysl jak na konci června zasáhli Prahu the Saddest Landscape. Sekundovali jim ten večer v Jelení ještě dvě mladý švédský kapely (pesanteur; if footmen tire you,what will horses do?) a všichni předvedli něco neskutečnýho. To, co se odehrálo ten večer na starým sešlapaným koberci v malý místnosti obložený obscénníma dílama jednoho chlapíka, se s odstupem času dostává do kategorie naprostýho mýtu. Dneska už je totiž druhýho července a už druhej den je Jelení zavřená. Jedna velká etapa končí a dost mě to mrzí. Praha přijde o další jedinečnej prostor v poměrně krátkým čase, jen aby si  Hrad mohl udělat luxusní kancl nebo bůhvíco jinýho a podobně "důležitýho". Naštěstí zbývaj dva měsíce, než se to zabalí navždy, během kterejch bude možnost se sem vrátit na kapely, na něž je důvod se neskutečně těšit. Za všechny zmíním zejtřejší hluch crew koncert - anglánský Hammers - což jsou silně sympatický chlápci, který si doma v koupelně tisknou sítotiskový obaly na vinyly a ještě jim to výborně hraje. Ampere a Obstacles pak vnímám jako nejkrásnější labutí píseň hradčanskýho obejváku. Nadějí je proto teď hlavně nový Discentrum v krásně neutěšeným prostředí Nákladovýho nádraží Žižkov. Snad se podobnejch odvážlivců jako jsou discentráci nebo lidi kolem novýho kolínskýho Holubníku  najde víc... jak zpívaj Japanther: "This constitution leaves me hungry".

Judita (Hluch crew)

"Kdo tu už nejsou, zemřeli, a živý páchnou," je mi 33 a nevidím rozdíl, vidím jen nastavený  prahy, očistec pro boty, aby se písek nenesl na novou podlahu. Poslouchám Comaneci cestou z  Prahy do Tábora, poslouchám Comaneci cestou z Tábora do Prahy. Comaneci... Rumunská  atletka, co po ní kamarádka z Itálie (Francesca) pojmenavala svou kapelu. Má hlas jak zvon,  hlas jak východ slunce, hlas jak Láska (Francesca). Mám se čeho držet. Taky je super si  občas zahrát s Paprskama Ing. Garina - industriál je a bude vždycky to moje. Jsem tak rád,  že jsme na sebe narazili... Před zkouškou vytahujou fotky, kde je záznam toho, co dělali v  roce 85... Jako když vsadíš na něco, co se tě netýká, ale zároveň to s tebou nějak vnitřně  hází. Dva velký zářezy z poslední doby: ZU na Free Mondays v Roxy. To mě rozebralo na  prvočísla a vyfluslo na Národce u gyrose... Dobrá rána! ZU ušli slušnou cestu od takovýho  polo freejazzu až k heavy. Jejich železo mě ková k zemi! Dostali mě! Jasně, není to kravál  pro každýho, ale o to víc to bere za kozy. Zářez 2: The Catalyst v klubovně Dejvice v režii  Hluch Crew! Dvoje bicí, řev až do střev, podobnej náklad jako Breather Resist. Bratři  organizátoři předvedli takovej tanec v pitu, že mi kluci z The Catalyst pak na bytě  několikrát opakovali, že něco takovýho hodně dlouho nezažili. A to bylo vedle v místnosti  finále mistráku v hokeji a Himaláj z Hluchu dělal den nato maturu, no to mě poser! Je léto,  konečně můžu vytáhnout pivní vanu, léto vole... A můžem se potit u rokenrollu s DD v garáži  a hluchnout a dovnímat! Sakra, všichni začli běhat... Asi nestíhají... Co na to já? Blues!  Těším se, mám strach, mám strach, těším se.

bugrr (Děti deště)

Kromě toho, že Helenka von Dráčková rozjíždí turné po ČR, se toho má semlít opravdu víc než dost, a to nejen z hlediska kvantity, ale především kvality. Z letošních festivalů se osobně nejvíc těším na MišMaš v Bojkovicích, jelikož se mě tak nějak vryl pod kůži. Například minulý ročník byl totálně náserový. Vzpomínám si totiž, jak jsem stál před hlavním pódiem v Maštali a  do uší tryskaly frekvence kapel jako Napszyklat z Polska nebo rakouské Valiny, jejíž koncert mě  naprosto odvařil. Bylo to nejen tím, jak mají všechno do posledního puntíku promakané, ale i tím, jaký se před nimi utvořil hlouček lidí doslova o zem mlátících hlavou, musel jsem se přidat.  Pro mě se z toho stal jedinečný zážitek, na který když si vzpomenu, probudí ve mě pocit skutečné radosti, a to i díky tomu, že v takové situaci člověk aspoň na chvíli přestane řešit každodenní stereotyp, vypne a nechá se unášet. Věřím, že tenhle rok to bude přinejmenším stejně tak silné, a to hlavně díky BulBul, Plum a Gnu, kteří se po delší době konečně rozhodli vrátit na pódium. Z klubových záležitostí, na které se opravdu hodně těším, to je rozhodně koncert v Českých Budějovicích pod křídly NAAB, kde mají v srpnu zahrát švédští Alarma Man spolu s Obstacles, s námi (velké dík) a Synergy, kteří vydali nedávno skvělou desku. Další koncert v podobě vypuštěné jaderné bomby, která se řítí z Chicaga rovnou na naši stověžatou Prahu, je koncert Shellac, který bude dost zásadní a nebál bych se ho označit klidně i koncertem roku...

belža (deerdeer)

VYPADAT NEBO BÝT
Nedávno hráli na Sedmičce Narrows a byl to pro mě zatím koncert roku. Trochu neočekávaně, i když podle desek se dalo usuzovat, že to bude síla. Že ale Narrows zapnou stroj času a vrátí mě o 15 let zpátky, jsem opravdu nečekal. A nebylo to zdaleka jen muzikou, i když měla na celkovém zážitku velký podíl. Už ve chvíli, kdy jsem dorazil do klubu, jsem cítil trochu jinou energii, než tomu bylo v posledních letech obvyklé, a když jsem viděl, jak se kapela poflakuje venku na schodech, zalil mě najednou zvláštní hřejivej pocit. Najednou jsem viděl sám sebe ve svých 16ti letech, jak se doslova třesu na každej koncert, jak mám sevřený hrdlo a nemůžu se dočkat, až vejdu do klubu, pozdravím se s kámošema, prohrabu desky a budu o nich diskutovat, prohlížet si je a rozhodovat se, kterou si koupím a kterou nechám na příště. V téhle době byli všichni součástí jednoho organismu, včetně samotných kapel, jejichž členové většinou trávili čas před koncertem mezi lidma a povídali si s nima. Pak se přesunuli rovnou na pódium a ten organismus, který vznikl teprve před pár hodinami, už tmelilo tak silné pouto, že samotný koncert byl jen konstatní výměnou obrovské nálože energie mezi kapelou a publikem. Stáli jste tam a mohli jste to fyzicky cítit, a to nemluvím jen o momentech, kdy vám někdo skočil na hlavu. I na akcích, kde se zase nijak divoce nepařilo, s vámi něco házelo sem a tam. Byla to doba, kdy jsem kapele věřil každý tón, každý úder, každý pohyb, každé slovo. Kdy jsem cítil, že jsem právě součástí něčího života a ne jenom nějaké zkurvené reality show. Na pódiu byli stejný lidi jako před tím na baru nebo jako potom u stolu s merchem. A já byl šťastnej, že můžu bejt součástí scény, která je tvořená klukama a holkama, který mají stejný problémy a radosti jako já a dokážou se o to podělit. A přesně tohle všechno jsem zas po strašně dlouhý době cítil díky Narrows, jejich muzice a jejich chování. A taky díky lidem, který na ten koncert dorazili, protože i oni věděli, proč tam jsou, a pomohli tak vytvořit něco, co je pro mě v současnosti velmi velmi vzácné - pocit, že cesta, po které kráčíme, je správná, i když vše ostatní jde totálně do prdele.

Banán

Nevim jak u vás, ale tady za oknem je skoro léto a dost to mění pohled na svět. Vidím pozitivně, myslim kladně a to počasí mě motivuje. A i když ještě nemůžu napsat o některejch věcech, ze kterejch mám teď radost, rád bych v tý nevyřčený souvislosti zmínil něco, o čem jsme se  bavili v úterý s Aranem: jak jsme léta krotili zvuk, tak teď to vypadá, že jdeme na další level: slova. Je jasný, že Sporto i Bonus maj úspěch hlavně kvůli srozumitelnejm a přímočarejm textum. A myslim, že je to fakt dobrý znamení. Mimo jiný se z toho dá vyvodit to, že lidi kolem nás chtěj víc řešit, popisovat a chápat svět kolem sebe (stejně jako my) a dávaj důraz na obsah, bez ohledu na formu. „Vstanou nový hlasy," řikal v úterý Áčko. „V to doufám," Béčko na to.
Vypněte ty kompy a jděte radši ven, o nic nepřídete. Bláznivý liberálové na fóru Silver Rocket zas hájej volby stejně vehementně jako kouření nebo zásah proti squatterům, a čistý originál Vašek Havelka osočil v rozhovoru na aktualne.cz český kapely z toho, že vykalkulovaně hrajou to, co právě frčí.

Bonus

Jsme tady u nás sedřený z nový desky Synergy. Mákli jsme si všichni a výsledek je doufám znát. 2 roky jsem chodil a troubil do světa, že jim chybí studiová nahrávka, ale že bych to byl já, kterej udělá ten zásadní kopanec, mne ani ve snu nenapadlo. Klepou se mi kolena z úterního koncertu Ahleuchatistas. Nejen že se hrozně těšim, ale mám i hroznej strach, protože takhle nákladnou akci jsme tu ještě neměli. A jak všichni víme, budějovice nejsou žádná výhra, co se návštěvníků týče. Dělat takovouhle "velkou" kapelu pro nás malé promotéry je docela záhul. Když do toho započtu plakátovou pouliční bitvu s rock rádiem a jejich plakáty "rock je slušná muzika", které v budějovicích jsou opravdu na každém rohu v hojném počtu, nedávám moc velké šance našemu úspěchu... Jinak se nechávám rozbíjet novými Daughters, kteří nemají nejmenší chybičku! Takhle má podle mě vypadat album. Líbí se mi postoj natočit super desku a hned rozpustit kapelu bez jediného koncertu. Zrovna teď poslouchám pro mne nově objevenou dánskou kapelu Governor of Alaska. Matika jak se patří. Maji pár společných koncertů s Mukrou, což se hodí, protože hrají dost podobně. Na domácí scéně u velblouda jsme postoupili do semifinále místní soutěže. ...já --zatim-spoko.

ciiikaal (noise ASSault agency budweiss - Depakine Chrono)

Hlavou mi teď zní hlavně ozvěny z tour pobaltskejma státama. Život na cestě má jiný pravidla a zákonitosti, nabízí spoustu jinejch úhlů pohledu a taky dlouhý kilometry na to je zpracovat. Scéna v Litvě, Lotyšsku a Estonsku je v zárodcích a teprve tam jsem si uvědomil, v jakým přepychu si u nás žijeme - ať už materiálním, nebo co se hudby týče. Paradox: tam chodí lidí málo, protože tu „jinou" muziku teprve objevujou, tady zase proto, že koncertů je víc než se dá stihnout. Vůbec mě nepřekvapuje, že pár dní po nás se tudy jako jedni z prvních větších jmen prohnali Mono - dost mi to k nim pasuje. A co doma? Tím myslím Jindřichův Hradec, jižní stát ve státě. Běžnou praxí města bývalo vybrat od pořadatele koncertu 10% ze vstupnýho a pak na něj v 10 hodin poslat pány v uniformě kvůli hluku. Jak s takovejma nesmyslama bojovat? Asi jedině tak: srát na ně a zkoušet to. Když to jde v okolních Dačicích, Slavonicích a Peníkově (nemluvě o NAAB v Budweissu), musí to jít i tady. Výzva... Jsem taky hodně zvědavej, jak bude znít naše první deska. Nahrávali jsme jí v listopadu v Soběslavi u řeky a vzpomínka na těch 10 podzimních dní mnou vibruje do teď. Snad brzy... Těším se na FreeDim, na Respect to the Noise Fest v Peníkově a jeho Genius Loci a jsem zvědavej, jak dopadne volba místa na SRSS - nepochybuju o tom, že to bude opět magický. Uvidíme se, doufám...

Vašek (Five Seconds to Leave)

Tom-tomy popkultury: Světáci nové generace, vhled povětšinou do životů střední třídy, co kupuje MF Dnes v pondělí, kvůli Ona Dnes - nejen recepty, ale hlavně výhry, poukázku do tzv. internetového shopu Indielabels vyhrála Věra(63). I o tom je pořad TV Prima je jednička Prostřeno, Václav Vydva se zajíká jako na jeho již zlidovělém epickém MC Košilaté historky (Levné knihy distro, tedy „levné království", jak svého času na jeho adresu utrousil ortodoxní plnovous více než ortodoxního barda Jaroslava Hutky) a vy sejměte tu všeobjímající masku smutku, anžto vás stihne televizní zábava v ryzí formě. / Z jiného náhledu ji pojímají a representují i Maxim Turbulenc, čerství to držitelé zlaté desky za jejich dlouhohrající album Čechodecho. Vozembouch ožívá v eurodancové řachandě a dryáčnická prezentace samotného tria rozdává pivní radost plnými hrstmi. Vskutku opulentní porci zábavy pak dotváří visuelní pastva jejich bratru deseti dévédé s obrazovým materiálem - nezadá si to s filigránským předpředloňským projektem dvojice H&H - Strážce plamene v obrazech i na nich. Pravidelně línající mastodont české kinematografie Otakar Vávra, jeden z participantů na tomto opusu, prohlásil, že před svým ankašmá netušil, co že je to onen videoclip. Kdo z vás to má. / Typickou biedermeierovou náladu nedělního večera u inscenací české televize tentokrát nabídl Rytmus v patách, adaptace díla Josefa Škvoreckého. Malý Dyk coby Danny Smiřický? Pokud opomeneme kunderovskou segregaci zrn a plev, hraná quasihumorná sodomie jeho domovské kapely pak v a capella podání působí jako nic než nekolegiální nesehnutí pro tužku. Dobrý táta ví, že v pravém, promiňte mi ten výraz, smetaňáku, stojí lžička. / Vesmírem pluje oranžový trpaslík, který se za milión let srazí se sluneční soustavou.

A. Jarý (pedel 2. kolegia patafyziky)

Prej honí se mi hlavou. Podpásovka. Kdybych to všechno měla i jen heslovitě vyjmenovat, můžeme z toho udělat seriál a možná, že už v srpnu by se dostal ke slovu i někdo jinej. V pondělí se mi (zase) stalo, že jsem po dvou dnech přišla domů. Bylo kolem druhý v noci a úkolem bylo akorát padnout do postele, jenže jediný, co jsem cejtila, byl hlad a příjemná workoholická potřeba stáhnout mejly a odpovědět na ně. Jak pořád řikám, že mi jebe, tak tohle je myslim dobrej důkaz. Ale jebe mi pro správnou věc. Dala jsem výpověď v Lidovejch novinách (můžete zrušit předplatné), rámuju ve vzpomínkách dva nejlepší roky svýho života a jdu si splnit sen - ne že bych nějakej konkrétní kdy měla, ale kdyby jo, takhle by vypadal. Jak ten sen nejlíp realizovat - to se mi honí hlavou. A pak tohle: Když jsem kdysi říkala, že tenhle rok bude lepší než minulej, tak jsem nemyslela ani „stokrát lepší" (Black Heart Procession) ani „lepší než všechno" (Sophia). Takže jsem vyhrála.

Apačka

Nač jsou mi ostré smysly, když ve výsledku pracujou proti mně? Jako člověk jsem soubor jizev, každá jedna z nich něco znamená, ale já moc nevím, co vlastně. Schválil jsem si je, nechal jsem si je udělat. Zapomněl jsem, jak co proběhlo, pamatuju si jen pocity. Jsem empatik a pokaždé se zklamu. Na pozadí nefunkční demokracie je tohle ale jen marginální problém, jediný hrot, mandlička jedince a jeho studené nohy. Sám jsem nepolitický, nebo si to tak myslím, a tak to tedy i je, ale to nám vážně nezbývá nic jiného než držet hubu? Držet směr a hubu? Nedělat si to horší, než to je? A děláme si to tak sami? Dávat pozor dávno nestačí. Nerad si kladu tyhle otázky, protože si na ně neumím odpovědět, ale teď se přece neptám sám sebe, diycore je významný outlet. Do toho postupná degenerace mladších ročníků. Vidím to na své střední, kuciholky ztrácejí schopnost kriticky myslet, přemýšlet, prašť nebo uhoď. Silná slova? Ostré smysly. Ne, možná nemám kredit na tyhle kecy, jsem totiž jen jeden z vás. Někteří děláme míň, jiní zase víc, aby to soukolí, kterému se začlo vachrlatě říkat „scéna", makalo. A že šlape krásně. Z toho jediného mám v poslední době doopravdy dobrý pocit. Stay sharp, honí se mi hlavou.

Pan Brokolis

Když se jeden z nás kolem vánoc připosral, bylo jasný, že se něco stane. Poporodní deprese je normální stav, který postihuje matky, demarkační běžence i přírodní punkery. Akce vyvolává reakci a tak se ozvali Aran Epochal. A čím hlubší byla na jedné straně apatie, tím větší a nakažlivější bylo jejich absurdní nadšení pro věci, které se musí dít. Aran přišel s myšlenkou na sortu songů for diycore, Bonus řek, že k tomu rovnou natočí EP.  Je to jako když si postavíte na pískovišti autodráhu a pak se díváte, jak se tam prohánějí povědomí  hošani a má to s nima lepší glanc. No nic, bude větší šampionát, že, pořadí je pro holky. Takže se zrodil podnik MP3 MĚSÍCE, do kterého se můžete zapojit se songem, který nikdy nikde nevyšel a je ke slyšení maximálně na profilu kapely. Další náležitosti hledejte ve Slovu o projektu, čekáme na hozené rukavice. Aran Epochal nemluvili do větru a tady je jejich nový vál, Poslední Praha. Přísliby jsou velké, a aby bylo jasné, že se nezapojí jen očekávatelné kapely v jednom ranku, záběr bude od elektroniky po grind. Tohle je jedna z prvních věcí k propojení podzemních komunit. Slyšíte? Na dveře bouchá rychlý kvalt od Průmyslové smrti...

redakcia

Král odešel a já nebudu říkat maximovi, ať žije král, ani nebudu škemrat, aby se vrátil, jemu ta rola jednatele (nebo jak se to nazval) bude slušet, je to cynickej narcista a vyhořelej mezulán. Teď tady nastanou změny k lepšímu, i kdyby to mělo znamenat, že ztratíme čtenáře. Já nejsem ten, co by si chtěl zapařit koule v nějakém blazeovaném intelektualismu a pochybných metaforách, začíná éra úderného slova a angažovaných textů, umění je třeba, ale jak se říká u nás v podkarpatí: kundu nepodojíš. Je třeba rozšířit okruh přispěvatelů, takže kdo má ruce a pálí mu to, může se ozvat. Obecně tu je málo článků o punkrocku a grindu, i hospodský rock má svý fanoušky a jen elitáři dělají, že nečtou noviny. Plánujeme kalendářem akcí propojit všechny zajímavé under-promotérské kruhy a to nejen tady na severu, moc akcí v jeden termín nikomu neprospívá. Bude sekce „mp3 měsíce" jako special songy vytvořené pro diycore, z nich by mohla být exkluzivní kompilace. Taky se více nabouráme do tak pochybnejch podniků jako jsou silver rocket, irevir, nesehnutí nebo dezinfetamin, chystáme další sondy do fungujících komunit. Nastává doba soumračná, ale věci se musejí dít.

jerzy bajkał (nové koště)

Čtyři roky od založení diycore byly tak akorát, možná o něco dýl, než bylo zdrávo. Jenže kdo mi na rovinu řekne, že ta snaha stála od začátku za vyliž? Borce, který koktá a nevidí dál než na nos svýho fotra, neposlouchám. Impulzů k pokračování je málo a těch, co by měli zájem, ještě méně. Z koncertů mizí lidi, fanziny sice vycházej, ale nikdo je nečte, desky si kupuje jen úzký okruh postiženců, kapely dělaj muziku samy pro sebe, ale navzájem se neposlouchají, každý je uzavřený jako nastydlá prdel. Hudební sajty jsou smutné, zanesené nezvládnutými slovy klepto-grafomanů, souvislosti a ostrý názor nikoho nezajímá. Ne že by mi těch tři sta lidí, co denně kliknou na diycore, nestačilo, ale nějak už mi to nestačí. Všichni chcete úzký profil a jeden styl, jste posraní z toho, že lajna vede od nepřístupného noise po hraniční indie pop a že některé texty vyžadujou více rozumu než slabikář. Takže jako ješitnej boss bez sekretářky říkám: jestli diycore zajde, budu jenom rád. Dneska už nejde jen o muziku, mračna se stahujou. Do nového roku jen to horší, blbci.

maxim horovic (filozof bundy)

Jak dlouho ještě lze udržovat náš Svět?  Ten vnější  i ten vlastní, vnitřní? Jak ho spravujeme?  K čemu upínáme naše naděje, kde vidíme svou i společnou budoucnost? Jak moc se dokážeme rozhlížet kolem sebe, skutečně vidět a cítit druhé lidské bytosti, zvířata, rostliny, energii?  Kolik času ze dne věnujeme druhým? Kolik z toho, co jim věnujeme jim pomáhá nebo je naopak oslabuje? Jak moc se chceme a dokážeme neúčastnit „vysoké hry" hrstky (ne)mocných,  kteří určují způsoby našich životů?  Nakolik silný a sebevědomý je ten náš vnitřní svět?  Věříme sami sobě, vlastní intuici? Člověk jako experiment.  Planeta Země jako živá bytost. Co nám chtějí ve svém poselství sdělit starobylé civilizace?  Proč si myslíme,  že jejich „mýty" jsou jen pohádky pro děti? Čím se zabývá současná věda?  Proti čemu všemu se dá očkovat? Co je v těch injekcích? Kde se vzala na planetě bílá rasa? Kolik realit lze žít najednou?  Proč splachujeme své výkaly pitnou vodou?  Kdo jsou delfíni? Kdo z nás umí  říci „miluji tě"  vlastním rodičům a dětem?  Co nám sdělují současná média, co nám dává zábavní a technický průmysl?  Co z toho nám pomáhá, dodává sílu, optimismus a radost do života?  V čem jsou naši  „hrdinové" lepší než my sami?  V čem jsme lepší my sami, nežli naši „hrdinové"?  Co vše dokážeme, aniž o tom víme? Čas se zrychluje.  Jsme svědky úžasných změn , které se dějí aniž si to (většinou) uvědomujeme.  Díváme se? Posloucháme? ...A... Vidíme? Slyšíme? Celý vesmír  v nás vkládá své naděje. My jsme ti, na které čekáme...

Bugata (Nierika)

Nalevo bída a napravo srák. Prezident braindead. Tu v Polsku to samé. Nebylo to politické rozhodnutí. Odešel jsem za hlasem srdce. Kvůli mé lásce se snažím být lepší. První regulerní zaměstnání mi dopomohlo k dospělosti. Cítím se spoko. Ještě dítě, řidičák a zlatou desku. S Popgeju dokončujem tu desku, název Let's Gold Corrydor, venku by měla být na jaře na Arty Maniac Discs. Pak tourné. Jestli chcete, zahrajem, ale už nemáme čas hrát za cesťák a pivo. Desku dokončujou taky Like She. Polskou část tour plánujem společně. PG's teď nejblíž hrajou na Malé Alternativě jako alternativa alternativy. Se snoubenkou Magdou máme nový videoklip What is Love? našich The Happy New Ends. Pěkný, ale málokdo to ví, protože nemáme ty správné konexe a bez nich si na scéně neviditelný, znáš to, jde o interes. A já jsem punk. A chce se mi smát, když slyším rapovat, o tom kdo je víc punk, o blejtí, že toto není diy, moralizování a jedině naše cesta je ta správná, deníčku. A pracuju nad výstavou kreseb do Galerii Závodník (jediné spoko) v Ostravě, (prosinec?), s názvem: Postavit dům, zplodit syna, 93 stromů už jsem zasadil. Sing Halleluja.

Jakub Adamec (ILove69Popgeju, Vole Love Production etc.)

Summer disco heat je pryč a tak teď dokola točím nové Washed Out, The Big Pink, Polite Sleeper, Isis, Micachu,  starý Deerhunter a Lvmen... radost, že z nás přeci jen vypadla ta Krakatoa, pořád nevyprchala,  taky díky koncertům, kdy jsme měli fakt štěstí na místa, lidi a kapely, s kterýma jsme hráli (Flošna, Yacht), a nemůžu se dočkat dalších koncertů a hlavně křestu 16.11. v kopřivnickém Nora clubu, protože s náma zahrají samé srdcovky (Radio Tzara, Sporto, Bonus a Milano). S blížícím se koncem roku ve mě sílí obavy, jak to bude dále s „alternativní" kulturou v Kopřivnici. Kruh se uzavře a EOS se vrací k čistému DIY undergroundu, což není tak špatná představa, i když akcí dost ubude a možnosti se zúží. Jsem zvědav, jestli se to po letech zase ujme, nebo úplně umře, jak naznačuje klesající návštěvnost EOS koncertů v posledním roce v Nora clubu. Jsem smířený se vším, ale ještě kus cesty pořád zbývá.

BLCKDMND (EOS / Ema Camelia)

Zatímco někteří organizátoři kolem sebe budují téměř fašistické jádro fanoušků, druzí si zakládají na své undergroundové image a presentování vlastních světonázorů. Snaha přilákat spoustu lidí na dobrý koncert, jakoby byla ta tam. Kapely? Je jedno jestli jste kapela formátu Kafka nebo U2, ale má to být pro fanoušky. Jestli někdo říká, že hudbu dělá především pro sebe, tak proč s ní vůbec vystupuje? Nechápu kapely, jejichž image je vystavěna na tom, že neumětelsky hrají na x let staré křápy, které trhají uši nebo které odmítají hrát staré songy s tím, že je to už nebaví, i když je fans chtějí. Proč pak chtějí prachy, když nedokážou (nechtějí) uspokojit jejich potřeby. Musím se smát, když má nějaká kapela v promu „as DIY as possible". Koho to zajímá?! Copak by někdo neposlouchal nějakou kapelu proto, že ji někdo sponzoruje, nebo že je DIY, sXe nebo veganská? Asi ano. Je to ještě o hudbě nebo už jen o společenské události, image, sdružení sub-kultury, o pořadateli a o presentaci subkultury? Vždyť některé kapely nemají ani tak daleko k českému hospodskému big beatu, ale hlavně že mají na svých stránkách odkaz na food not bombs. Někdy si připadám jak na fotbalovém zápase 1. ligy, kde je úplně jedno, jak ten fotbal vypadá, ale důležitý je ten mumraj kolem a výsledek. It's the music, stupid!

Jeff Flashback (6 dBs)

Tak jo. Hrozně rád bych psal o všech těch skvělejch věcech, který KLaNGundKRaCH na podzim připravuje nebo se rozplýval nad nejlepší deskou, kterou jsem letos slyšel (Social Junk - Born Into It), ale nemůžu - slast se oddaluje, protože realita je neúprosná.V Praze v sobotu zase proběhly policejní manévry - kvůli 24 lidem, kteří se pokusili obsadit mnoho let opuštěnej, chátrající dům, vlastněnej italskou firmou, která ho nechává klasicky „vyhnít" a zároveň jím údajně ručí bance. Na programu bylo mlácení tonfama, házení výbušek do davu, zatýkání demonstrantů (za to, že demonstrují) apod., zkrátka takový běžný policejní radosti. Dopadlo to výborně, což dokazuje třeba smska, která mi v noci přišla od Elzy Aids: „Mlácení, modřiny, ušpiněnost od zdí, zalehlé uši od poplašných výstřelů, čmoud a celkem strach." Pražský policejní šéf Červíček si teď může oprávněně pochvalovat profesionální práci svých robocopů, o nichž mluví jako o „svých klucích", což zřejmě pochytil v kině. Paráda! Už se těším jenom na to, až zase nějakej chytrák přispěchá s okázalým prohlášením, že je třeba respektovat soukromé vlastnictví, což sice většina lidí běžně dělá, ale zřejmě je třeba nechat si to vždy nahlas připomenout od těch největších grázlů a zlodějů.

jan k!amm (KLaNGundKRaCH)

Burning Fight je kniha, která pomáhá krátit nekonečné cesty z práce/do práce. Kniha, která zachycuje ducha 90tých let americké HC scény. Výborné osvěžení paměti a ukázka toho, jak ten dnešní oheň nějak nepálí. Stále trochu jsem ohromen ze sledu události, kdy po dočtení kapitoly o kršna HC a dozvuku tónu 108ček, mně následně na ulici osloví kršna vábitel s chutí se bavit o Shelter a col. Trochu s nejistotou čekám, co přijde po dočtení kapitoly HC & violence. // Provětrání léty zaprášených kazet byla trefa do černého. Jsem zvědavej, jestli za deset let budou mít ty MP3 trojky stejnou zabijáckou sílu jako euforie vyvolaná ze zvuků nahrávky a  rozjíždějící se chromky. // Září bylo vždy extremně náročné na ustání koncertního přetlaku, ale to, co je letos, to je čiré bláznovství. Loser crew zešílelo a září bude s týdenní pravidelností prošpikovávat koncerty DIY veteránů Zann, ohromnými sympaťáky Obstacles a nakonec se do Yachtu vrátí Matt z Haram s kumpány z Cloak/Dagger. // Viděli jste už novej Jarmuschův film The Limits Of Control? Děj, který se dá hodně nafouknout do jediný věty, nic se tam neděje a nemá žádný rozluštění. Je to divný, ale výsledek je fantastickej a jako bonus -  hudbu k němu dělali Boris s kumpánama od fochu.

Jirza (Loser Crew)

Ještě teď se mi občas vybavěj vzpomínky na Dolní Bukovinu. Myslim, že to byl výjimečnej víkend. Jsem rád, že se mi povedlo stihnout koncert Billa Callahana v KH. Hrál skoro všechno co jsem si moh přát, jedině snad "I Break Horses" a "Back In School" mi chyběly. Zase jako každej rok mám trochu problém si zvyknout na tu spoustu lidí všude kolem po těch pár tejdnech, co jsem nemusel a ani nemoh nikoho moc potkávat. Chybí mi bejt od rána do večera venku a mimo město. Těšim se na koncert Jasona Moliny s Magnolia Electric co, čekám na to už hodně dlouho a nemůžu se dočkat. Chci už slyšet nový desky A Storm Of Light, Converge a taky aby už vyšla sólovka Jacoba Bannona. Jeho texty jsou nádherná poezie, která vás donutí hodně přemejšlet. Představuju si jakej bude koncert Celan a taky mám nesplnitelný nutkání objet všechny tři koncerty Paramount Styles.

Jura (Cocoon)

Poslední dobou mi udělaly radost především koncerty Caution Horses a Fashoda Crisis. Milý lidi, muzika jak víno, přijatelnej počet platících, všechno celkem fajn.  Po koncertě došlo taky na rozebírání místní scény a její porovnávání s tou v Anglii. Kluci (a nebyli první) se dost podivovali nad tím, jak jsou lidi v Čechách ochotný a vstřícný. Zdaleka to nepovažovali za samozřejmost a já jsem si uvědomil, že tady začíná vznikat něco novýho a čerstvýho. V hlavě mi jede spousta nápadů a variací na téma vzájemný kooperace a jsem zvědavej, jakej směr to všechno ještě nabere. Z uplynulejch akcí - trochu skepticky jsem se stavěl k benefitu na kluky z Noise Assaut Agency a slečny z GramOffOnu, což se nakonec ukázalo jako poměrně lichá domněnka. Pokud si dobře vzpomínám, vybralo se něco kolem 7 000,-, a to vzhledem k málo exponovanýmu času prázdnin můžem považovat za dost slušný skóre. Sinusoida ale nebyla jen nahoře, takže co se týče dolní poloviny: Fuck off mrdky, který vybrali zkušebnu v Bráníku; Fuck off mrdky, který vybrali cajky a auťák Zkoušce Sirén. Pokud přežiju léto, těšim se hlavně na podzimní várku rakeťáckejch koncerů, pražskej koncert Mudhoney a šestej Krhfest, kterej svým line-upem slibuje hodně hutnou jízdu.

dav (hluch crew)

Jsem fascinovaný tím, kolik toho je schopno lidské tělo vydržet. Po 6 letech bez jakéhokoliv tréninku jsem přežil 4 závody v orientačním běhu narvané do 3 dnů (cca 20 km běhu v lese zarostlém ostružiníkem a stromy...). Zajebal jsem kvůli tomu MMM fest. Co už. Metal bude, my nebudem... Enten og Eller přibrali na bicí bubeníka ze 100°C, často přemýšlím, jaké to bude mít důsledky pro MMM, protože tohle je přinejmenším „diskutabilní" záležitost. A teď jedna masochistická - ve čtvrtek jdu do kina na Harryho Pottera a prince dvojí mrvy. Lupeny koupený. Bijte si mě, tlučte si mě, stejně je Hermiona kost jak cyp!

Palo (Fiat Eno, dabér chorvatského porna)

No, kromě rodičovských strastí a vracející se ozvěny křiku neposedného syna je to debut kapely The Pains Of Being Pure At Heart, který stylově odkazuje na počátek 90.let a vlnu shoegaze. Momentálně moje nejhranější věc, navíc vystoupí na nejlépe obsazeném festivalu ve střední Evropě, OFF Festival v polských Myslowicích, kde mimo jiné zahraje i The National, Fucked Up, The Thermals, Handsome Furs, HEALTH, Crystal Antlers, Final Fantasy atd. a s blížícím se termínem mi stoupá tepová frekvence. Ještě před tím však zvládnu dva zákusky v podobě koncertů Yeah Yeah Yeahs a (zkurveně drahého) Morrissey. Uff. Hlavou mi šrotuje i postupná příprava na blížící se dvojkoncert Troy Von Balthazar a Unkilled Worker, který chystám na 22.7. a množící se obavy nad počtem lidí, kteří si v prázdninovém čase snad najdou chvilku a akci podpoří. Ty vole, zpěvák Chokebore ve F-M v knihovně, kdyby mi to někdo řekl před pár měsíci, tak si poklepu na čelo. Masakr. Nelze se nezmínit  o kapele, kterou jsem vždy před ostatními obhajoval, ale nová deska je hotová tragedie, ehm SUNSHINE...fakt sorry.

Richi (Garlands)

Festovní: Budou Lvmen na Kalrs? Vlastně se nedivím, že CoO má šanci, lajnap určený pro fandy vrldmjuzyk-něčeho a starémladé, zachrání to ale jako vždy Ostravaci a bude se líbit, protože Zlatka jim a tomu rozumí. / Creepy Teepee se tváří jako únik, je to ale fakt jenom víc koncertů za sebou, žel. / Pohoda utřela a skoro na ni jenom zbylo. Ale na SRSS bych se bál. / Nowa muzyka nenabízí jenom trendy výkřiky do tmy, navíc na skoro „Karamazovi" místě. Nie kombinuj. / Na Dni obce Hodslavice vystoupil klávesový mág, ruka zůstala klidná, i když valilo půlminutové sólo. / „Juniáles" Jak provést diverzi diktátu vkusu na gymplu, já jsem ještě nevyrostl totiž. // Kdy něco vydá Zkouška sirén a Fetch! - ? /// K čemu lapení duchů a lapání běsů do vole blogísků?

Loomer (DIYcore)

Poslední dobou mi v uších pořád dokola rotujou Michael´s Uncle. Nedávno jsem měl to štěstí je poprvé vidět v akci (Vsetín, 30.5.). Čekal jsem ABSOLUTNO, ale tohle šlo ještě dál... Těžko dohlídnout, jak obrovský SMYSL dává, že tahle kapela pořád hraje. M.O. jsou  živoucí důkaz toho, že dělat něco dlouho, nutně neznamená ztrácet kontakt s jádrem věci, a to není málo. Hlavou se mi honí taky nová deska Sporto. Myslím, že až české texty udělaly z More desku jak brus. Jako starý MMVDPK fanatik nemůžu nemilovat nové Bourkovo texty. Co mi naopak nedělá radost vůbec, je blížící se 20. výročí Sametové „revoluce": už teď vidím, jak zástupy advokátů moderního spektáklu typu historika Petra Blažka vystoupí se svou trochou do mlýna toho nejtupějšího antikomunismu. Hnus. To si snad na prázniny zajedu na Kubu...

Orel (Le Christ Hypercubistic)

Honí se mi hlavou nová deska Sporto a to, jak jí přijmou lidi. Pro mě osobně to bude test toho, jak je scéna připravená přijmout i jiný než očekávatelný věci, postoje a kapely. Honí se mi hlavou, jak je skvělý, že se z DIYcore stal fakt jedinej aktuální zpravodaj o stavu nezávislý undergroundový muziky tady. Honí se hlavou spousta nápadů na věci kolem Aran Epochal a taky myslím na to, že už nutně potřebuju změnit práci. Netěším se na další náročný léto se vším všudy a honí se mi hlavou, kde na to vezmu sílu tentokrát. Ale nejvíc ze všeho mám v hlavě Silver Rocket Summer Solo a Dolní Bukovinu. Může to bejt nejlepší večer ze všech. A bude to nejlepší večer, slibuju! FACE INTO THE WIND!

Aran (Gnu)