:: Nová Bílá hora? Odkládá se!
Zvědavec.org
A2
Britské listy
Nestává se často, aby se tajná informace rovnala tiskové zprávě. Taky se zřídka děje, aby nezávislý časopis vyslal na oběžnou dráhu marnosti druhé číslo. Dezinfetamin po několikaměsíčním půstu došel naplnění a výsledkem je numero duo s obálkou plnou penisů.
Dezin je opět dílem zneuznaných paumělců a zhrzených partnerů, proto soutěž o grafické logo mužského údu, proto ryze maskulinní tendence uvnitř. Machistická samolibost? Strach o budoucnost! Jedinou spoluautorkou je něžná dívenka Cil, která namalovala velmi neotřelý komiks o uvězněných ptáčcích (vyložte si sami).
Ani dvojka nehodlá přijít s jednotícím tématem a tak největší prostor je věnován slezskému DIY labelu MámaMrdáMaso, zastřešujícímu poměrně velké množství zaniklých, vznikajících i zrovna fungujících kapel a umělců všeho druhu (např. Le Christ Hypercubistic, Dreams about Tomorrow nebo Fiat Eno, pro otrlejší Fuhrer Goes to Hollywood, multimediální projekt Plastová kytka nebo ezin Kilroy). Jedinečná, dosud nezmapovaná scéna je tu chycena za své reálné, ne zcela postižitelné koule.
Důležitou součástí jsou nečekané pohledy na aktuální pohyb kulturních komun (freeteky, literární sajty, art brut), připomenutí významu filosofů Nietzscheho nebo Deborda a několik stylově progresivních textů o myšlence v pastech českého jazyka. Za zmínku stojí reportáž ze středoevropských fotografických výstav nebo rozhovory s nejen hudebním solitérem Ivo Vrbou a dark-coreovou formací Ema Camelia.
Zlatým hřebem jsou pak grafická okénka pod chodník všední reality, stejně jako kontroverzní pro-konzumní povídka grafického démona Skákaly. Ptáte se, jestli je Dezin pissmag? Ani náhodou. Intelektuální bulvár pro mentální špinavce, čte ho celá Strana Sterilizovaných Sobů. Více na www.dezinfetamin.com (objednávky, přesnídávky i animované verze humoru).
Nový fanzin ze severní Moravy je adresovaný povšechně a přesto přímo: drazí přátelé i nepřátelé přesného slova a pevného názoru, nejapného humoru a velmi dobrého nevkusu, je tu konečně časopis, který vám chyběl. Alternativně kulturní server www.diycore.net se po Rachotě opět vydal na pole tiskovin. Při tvorbě DEZINFETAMINu se spojil s družinou Básníci Poodří (v současné době u ledu) a s artistní zabijáckou jednotkou uměleckých fušerů WAE (We Are Everybody).
Splňuje ty nejvyšší nároky na zradu obecně přijatelného a dočtete se mimojiné o těchto buňkách: River for Sale, Sporto, Flowers for Whores, See You in Hell, Selectone, Tereza Damcová & Mateřídouška etc. Dále dá nakouknout, co zahnilého se šíří oblastí Novojičínska a co naopak vzbuzuje obezřetné naděje. Profily, rozhovory, recenze, úvahy, společensko-kritické sloupky a fotografie, upoutávky na brutálně poetické podniky v režii WAE.
40 stran nalitých do originálních obrazových celků příležitostným malířem a pohnutým grafikem Bartolomeo Díazem, koláže, frotáže i kvalitativní etáže, 50 kč včetně poštovného. Objednávejte na www.diycore.net, náklad omezen, první nadšenci obdrží limitované signované kusy s překvapením.


Když jsem se poslední únorový den rozhodoval, co budu po práci dělat, vomrdat se s Mamou pro mě byla jasná volba. Na akci, kterou Toro pojmenoval MamaMrdaKeftes, se každý keftesák těšil jak na první ubytovací stýpko. Každou akci, kterou děláme, provázejí mé tělo typicky tyhle příznaky: svědění v podbřišku, studený pot v zátylku a neurčitý pocit úzkosti. Poprvý to nesnášíte a je vám z toho šoufl (nausea voe!), popátý už si to užíváte jako první kocák po měsíci abstinence. Příznaky se typicky dostaví pár hodin před akcí a s každým rumem a příchozím návštěvníkem ustupují jak vlasy z Palova čela. U party, kde Mama omrdala Keftes, to bylo jiný. Příznaky se dostavovaly zcela neohlášeně a bez jakéhokoliv řádu už s týdenním předstihem. Aby taky ne, když jsme měli v Brně hostit mrdácké kapely jako je BOSS a sekretářka, Laundered Syrup, Unna a Planety. K tomu přidejte slovinskou kapelu Y a máte dokonale postaráno o sedm propocených trik.
Přichází den dé. Každý keftesák nervózní jak panna u mrkve. Na facebookové události přihlášeno víc lidí, než kolik je schopné Boro spolknout. Křenek mě uklidňuje slovy: „Co nejdriv dojdi bo sem nervozni jak pica uz z toho vecera". Jasně, bobe. Když jsem kolem sedmé hodiny došel do Bora, byli tam už dva platící lidi. Už jen tohle znamenalo předzvěst galaktického večera, protože platícího člověka před sedmou hodinou v Boru nepamatuju, co mi rostou vlasy na hlavě. Kolem osmé se lidi začali hrnout a jak přibývalo hodin, přibývalo i lidí. Když byl prolomen keftesácký rekord z Keftes Party Festu (116 platících), čárky už se mi mlžily jak lenonky nad kulajdou. Nakonec číslo stouplo na 130 a to, že byli další příchozí posílání s brekem domů, vím už jen z doslechu, stejně jako že tam nakonec fakt zahráli Y. Sorry, kluci, liskando na baru bylo tu noc proklatě magické a nešlo se ubránit. Za celý Keftes díky všem, co tehdy přišli, i těm, co jednou přijdou.
Klajban (Keftes party)
žánr: punk rock
země: Italy
data: June 2nd or 3rd